Březen 2011

Huňáč

31. března 2011 v 21:55 | Misha(Listová bouře)
starší
kocour
bratr: Bělofous
popis: šedo-bílí mourek se světle zelenýma očima. Nejstarší kocour v klanu skrývá veliké tajemství...

koťata pro Sardulinku

31. března 2011 v 21:36 | Misha(Listová bouře)

Březík vypráví: Nový učedník

31. března 2011 v 21:16 | Misha(Listová bouře) |  Secrets of the Clans
Nevěřím že jsem konečně učedník. Snil jsem o tom měsíce! Je pravda že má matka , Kapradina, mě nepouštěla ze školky na moc dlouho. Stále mě olizovala já si někdy připadal jako malinké kotě. Ale já vím že ztratila Modřínka a Cesmínku, kteří zahynuli když z lesa utelka všechna lovná kořist a bojí se o mě ,ale já jsem to přijmul.
Jsem šťastný že mám Popela jako učitele. Je chytrý a trpělivý a vždy mi ukazuje všechno jak se to dělá.
Miluji lovecké výpravy. Nemužeme nic sníst dokud nepřineseme nic do tábora jídlo pro starší, ale je to skvělé skočit na myš nebo honit veverky a lovit drozdy. Slyšel jsem příběhy o učednících co jedli na lovu a kolik problémů měli. To se mi nikdy nestane!
Nemůžu se dočkat na mé první Shromáždění, kde můžeme mluvit s ostatními kočkami v míru. Věřím že znovu uvidím Žabáčka, Bažinku a Jablíčku. Jsou to kočky ze Stínového klanu, ale stali jsme se přáteli na putování z lesa. Možná jim povím o drozdovi kterého jsem chtil dřív než velký orel. Budou ohromení!

objednávky na kočky

31. března 2011 v 21:01 | Misha(Listová bouře)

kdo chce vytvořit kočku(y) napište!

1)válečníkléčitel/velitekl nebo učedník?
2)kocour neb kočka?
3)barva srsti
4)ostatní znaky kočky(oči , nšjaké odznaky na srsti)

Kytka v uschlé krajině(Kytka)

30. března 2011 v 22:21 | Misha(Listová bouře)
Jeskynní ochránce
kočka
popis: sedá kourka s jantarovýma očima

Ptáče v prázdném hnízdě(Ptáče)

30. března 2011 v 22:13 | Misha(Listová bouře)
Výběrová skupina
kocour
popis: hnědý kocour se zelenýma očima
učí se na Jeskynního ochránce
učitelky je Kytka.

Tlapka v měkkém sněhu(Tlapka)

30. března 2011 v 22:07 | Misha(Listová bouře)
Výběrová skupina
kočka
popis: Plamenova dcera. Velmi energetická mladá žačka
učí se na lovce potravy.
Učitel je Sníh.

Plamen v hlubokém lese(Plamen)

30. března 2011 v 21:59 | Misha(Listová bouře)
Léčitel a velitel
kocour
popis: zrzavý kocour s jantarovýma očima. Čtvrtina koček z kmene jsou jeho potomci.

Kmen šeptajícího listí

30. března 2011 v 21:57 | Misha(Listová bouře)
část koček v příběhu..Kmen šeptajícího listí , kmen koček uznávajících Kmen posledního lovu , žije vysoko v zalesněných horách v jeskyni Jasných rubínů.

Léčitel(velitel) -Plamen v hlubokém lese(Plamen)-zrzavý mourek s jantarovýma očima

Jeskynní ochránci(kočky bez koťat a kocouři žijící v rodné jeskyni jako ochránci) -
Dráp v zrzavé srsti(Dráp)-bílý kocour s hnědými skvrnkami
Kytka v uschlé krajině(Kytka)-šedá mourka s jantarovýma očima

Lovci potravy(kocouři a kočky bez koťat lovící potravu)
Sníh na koruných stromů(Sníh)-šedý mourek s modrýma očima

Výběráci(koťata starší než 6 měsíců která se cvičí buď na Jeskynní ochránce nebo Lovce potravy.)
Tlapka v měkkém sněhu(Tlapka)-zrzavá mourka s jantarovýma očima a šedou tlapkou

Starší

Rváč

30. března 2011 v 21:29 | Misha(Listová bouře)
kocour
tulák
popis: krémový kocour s černým mourováním a natrhlýma ušima , bývalí Lovec kořisti "Kmene šeptajících listu"

Jasmínka

30. března 2011 v 21:10 | Misha(Listová bouře)
kotě
kočička
matka:Chloupka
otec: Havraní dráp
popis: černošedá kočička se světle zelenýma očima. Velice hravá.

Kamínek

30. března 2011 v 21:09 | Misha(Listová bouře)
kotě
kocourek
matka: Chloupka
otec: Havraní dráp
popis: prvorozené koťě , mylý čedočerný kocourek se zelenýma očima

Vločka vypráví: Smutná , studená smrt

30. března 2011 v 20:41 | Misha(Listová bouře) |  Secrets of the Clans
nevěděla jsem jak přeložit Snowfur tak Vločka no :D

Jmenuju se Vločka a jsem jedna z válečnických předků. Přišla jsem k Hvězdnému klanu jako mladá válečnice zabitá příšerou dvounožců když jsem vyháděla kočky ze Stínového klanu z našeho území. Přála jsem si abych mohla zůstat dokud se můj syn nestane válečníkem. Ale jistě , sledovala jsem jeho jmenování z hvězd před mnoha měsíci. Bílý vich byl chytrý , obvážný a já jsem za něj šťastná. Já vím že jsem s ním byla když seděl svou vigílii. Nebylo to dlouho po té co má sestra - Modrochloupka měla koťata. Byla jsem pro ní šťastná ale věděla jsem že porušila zákoník. Koťata neměla otce v Hromovém klanu. Jejich otec byl zástupce Říčního klanu , Dubas.
"Jedno z kotat se k nám za chvíli přídá," mňoukla stará léčitelka Říčního klanu Ostružinka. " Na půl Hromový a Říční klan."
"Půl-klan!" zavrčel válečník ze Stínového klanu.
"To kotě za to nemůže," mňoukla Ostružinka naštvaně.
kočky z Hvězdného klanu se shromáždily pod čtyřmi stromy , které byly pod sněhovou přikrývkou bílé. Tohle je hodně tvrdé bezlistí , a mnoho koček umírá. Mnoho koček přichází k Hvězdnému klanu každý den a všichni jsou smutní že nemohli nic udělat.
"To kotě nemělo zemřít," zasyčela Měsíční květina. Měsíční květina je moje a Modrochloupky matka , ale nepřijmula co má sestra dělá. "Je to její chyba že se zamilovala do kočky z jiného klanu. A teď vede svá malá , chudák koťata do studeného sněhu! Ale jistě jedno umírá. A nejsem si jistá jak se ostatní dvě budou cítit v Říčním klanu."
"Ale budou zde v bezpečí , jako v Hromovém klanu." mňoukl duch Říční kočky. "Říční klan má více kořisti než ostatní klany. Pokud si je Dubas vezme , je velká šance že pak nezemřou."
"Nevíme to," mňoukla Měsíční květina. "kdyby je nechala v doupěti , všichni tři mohli být válečníci."
"A co tě odvádí od naší cesty?" mňoukla Soví hvězda , starší duch Hromových. "Shlédni budoucnost pomaleji."
"Je moc temná abych ji viděla zprávně," zaprotestovala Měsíční květina.
"Ale můžeme se jen hádat," zamumlala Soví hvězda. "Pokud by Modrochloupka zůstala ve školce s koťaty, Ostrospár by se stal zástupcem. On je ambiciózní a svérázná kočka jak víte. Mohl by vést své válečníky na útok proti ostatním klanům - to je poslední věc co teď les potřebuje. Zvládli by jste se dívat na válečníky co k nám jdou po krvavých bitvách?"
"Takže život toho kotěte je cena kterou jsme museli zaplatit pro válečníky které by Ostrospár vedl do záhuby," vrčela Měsíční květina. "Já vím že Modrochloupka věří že Ostrospár by byl špatný velitel pro Hromový klan. Ale co víte o tom že když se stane zástupce nebude lepší kočka?"
"To nevím," mňoukla Ostružinka. "Ale co Modrochloupka. To ona si zvolila začátek těchto problémů. Nesouhlasím s tím co dělá...Nikdy bych nevystavila kotě nebezpečí...a už vůbec ne když vidím co dělá."
"Je to pro dobro klanu," mňoukla Soví hvězda.
"Ale nic pro dobro koťat," prskla Měsíční květina.
"Nemůžeme změnit to co stane s Mecháčkem," mňoukla Ostružinka. "Můžeme se jen ujistit že je chráněn při cestě k Hvězdnému klanu."
"Postarám se o nej," mňoukla jsem. Ostatní se na mě podívali. "Byla jsem matka když jsem zahynula," dodala jsem. "Můj syn , Bělík , chtěl stále pryč ze školky. Pamatuju si dobře jak se starat o koťata...a postrádám to. Byla jsem pro koťata dobrá matka."
Soví hvězda kývla. "Myslím že Vločka má pravdu. Je to dobrá volba."
"Souhlasím," mňoukla Ostružinka.
Měsíční květina také kývla , její oči byli měkké a smutné.
Otočila jsem se pryč od skupiny a následovala řeku dolů ke Slunečním skalám. Moje tlapky se ani neobtiskávali ve sněhu jako bych plavala. Cítila jsem studený sníh i vítr a jak mi česá srst. Několik liščích délek jsem uviděla Modrochloupku a tři malá šedá tělíčka. Bylo štěstí jak jí byla podobná , myslím - že kdyby mělo nějaké barvu Dubase , její tajemstí by bylo dávno venku. Dvě koťata se vrtěla a protestovala jak je Modrochloupka lízala. Třetí vypadalo jako že spí. To byl Mecháček.
Modrochloupka do něj šťouchla nosem. Její oči byli plné zármutku, a já s ní soucítila. Sníh jí bičoval do boků jak se snažila chránit koťata. Zběsile mňoukala: "Ah , Mecháčku! Co jsem to jen udělala? Mecháčku , prosím vzbuď se , Mecháčku , neopouštěj mě! Budeš mít úkryt a teplo na druhá straně řeky. Tvůj otec se o tobe postará , slibuji. Ještě malý kousek k otci ,můj malý , silný synku." Velice blízko se kolem něj ovinula a dala si ho mezi tlapky. "Mecháčku , jak jsem ti to jen mohla udělat?"
Srdce mě zabolelo , ale bylo příliš pozdě. Mecháček nyní přicházel do mého světa. Sehnula jsem hlavu a šeptla, "Mecháčku , vzbuď se."
Tmavě šedé kotě otevřelo oči a podívalo se na mě. "Kdo jsi?" zakvílel. "A proč máš v kožichu hvězdy?"
"Neboj se," zamumlala jsem. "Jsem Vločka. Jsem zde abych se o tebe postarala."
Mecháček se zatřásl a vydal se ke mě na malých tlapičkách. Jeho duch se tiskl o mojí srst. Vedle něj , jeho tělo bylo stále u Modrouchloupky ale on nic neřekl.
"Je mi zima," zaprotestoval. "Je mi fakt zima. Zima všude až po špičku mého ocásku. Moje fousky jsou zmrzlé , koukni."
"Vím," mňoukla jsem a olízla mu hlavu. "Pojď se mnou , brzy ti bude tepleji."
Mecháček zaváhal a podíval se na mě širokýma zelenýma očima. "Co bude s mou matkou?"
"Bude v pořádku," mňoukla jsem. Byla to pravda. Nebude to v prvních dnech těžké , nikdy na svého syna nezapomene , ale pro klan bude muset zapomenout. Bude zachráněna.
"Chci být s ní," sykl Mecháček. "Chci mojí maminku a Mlžinku s Kamínkem."
"Uvidíš je znovu," slíbila jsem. "Budeš je sledovat z hvězd dokud oni nepřijdou a nepřidají se k tobě."
Položil svůj obličej do mé srsti a kývl. Ještě jednou jsem se ohlédla na svou sestru , a pak jsme Mecháček a já odcházeli pryč , nasledovali měsíční světlo zpět do hvězd.

otázka

29. března 2011 v 20:35 | Misha(Listová bouře)

chtěli by jste abych vám překládala úvody do ruzných knih? (Jako úvod to co je úplně první ty kecy co nikde nečte.. ale mělo by se to číst.)

tak co berete?



Kapitola 3

29. března 2011 v 19:29 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Lípka otevřela oči a sedla si. Olízla si , jako každé ráno ,svou srst a vzbudila sourozence kteří ještě spali přitisknutí u sebe po včerejším tréninku.
Po mytí se vydali ke vchodu čekat na učitele. Dostavil se jen Bělofous. "Á tady jste! Chci vám oznámit dneštní den , dnes nebudete trénovat , jistě jste si všimli že dnes večer bude Promlouvání s Hvězdným klanem , je to pocta tam jít takže kdo z vám dnes uloví nejlepší a největší úlovkly může jít!" mňoukl. Mezitím se objevili i ostatní učedníci , bíla kočka s černou špičkou ocásku a nohama jménem Vichřice a její stejně výstřední kamarád Blatouch hnědý kocour. Oba dva tito učedníci byli strašně nezodpovědní a úctu chovali jen ke svým učitelům. Myslí si totiž že nejstarší mohou vše. Pak tu byl ještě hnědobílí kocourek jménem Hříbek , tento učedník dostal své jméno o trochu dříve než Lípka a ostatní ale všichni ho mají za myškoprta - kočku která se pořád uči. Hříbek dychtivě sledoval Bělofouse , pak kývl a vyrazil. "Bělofousi!" mňoukla Lípka , "můžeme uspořádat skupiny?"
"Jistě , můžete!" odpověděl a odkráčel. Tak tedy Lípka šla se Sněhovou tlapkou a všichni byli spokojení jen Hříbek zůstal sám. "Hříbku," mňoukla Sněhová tlapka , "nechceš jít s námi?" zeptala se. Hříbek kývl a rozběhl se za nimi.
Začali lovit u hnízd dvounožců.. domnívali se že by tam mohli být myši. A byli , a jaké! Ale všechny byli moc rychlé. "Hříbku , počkej pojď k nám." mňoukla Sněhová tlapka. Hříbek se rychle schoval a hledal to co vyhlíželi učednice. Byla to kočka , a né ledajaká! Mazlíček! Měla zrzavou srst a v ní tmavší fleky a hrála si na drsňačku. "Plaší nám myši." sykl Hříbek. "Obklíčíme ji! Vetřelce nepotřebujeme!" mňoukla Lípka.
Sněhová tlapka se vydala ze předu , Lípka z boku a Hříbek se zadu. "Až napočítám do tří nadrápeme jí, jo?" sykla Sněhová tlapka.
"Raz........dva....." Lípka všema naznačovala že se mají připravit , "TŘI!"
Všichni skočili na kočku. Ta neměla kam uniknout. Lípka a Sněhová tlapka jí drželi v pasti , ale kde byl Hříbek?
Objevile se jako záblesk a přistál kočce na zádech. Ta se snažila vykroutit , zvoneček na krku jí cinkal a pak se ulomil. Hříbek jí zaryl drápy do zad a povalil jí. Lípka jí kousla do nohy a Sněhová tlapka jí drápla do hlavy.
Když jí pustili kočka varovně zaprskala. "Ále parta divokých prašivců! Co to tady máme vaši dvounožci si vás nehlídají co?"
Všichni tři učedníci vyprskli v huronský smích. "Cože? Jací dvounožci mazlíčku? tohle je území Nočního klanu , klanu divokých koček! a ty jsi mazlíček co tady oxiduje! A teď zmiz!" zaprskal Hříbek.
Všichni se pak vraceli do tábora , ale z prázdnou. Blatou s Vichřicí se jim začali posmívat. Všichni tři ale měli škrábance a vítězně zvednuté ocasy takže nejdříve chtěli všichni vědět co se stalo.
Zamířil k nim Havraní dráp a Podzimní měsíc. "Co se stalo? Vypadáte zřízeně." mňoukl Podzimní měsíc a prohlížel si své dcery.
"Napadli jsme mazlíčka co nám plašil kořist. Dovolila si nás nazvat prašivci." mňoukl Hříbek.
Podzimní měsíc kývl a vyskočil na Klenutou skálu. "Jmenovací ceremoniál? a koho?" zeptala se Lípka. Havraní sráp se na ní mile podíval a mňoukl: "Uvidíš."
"Nechť se všechny kočky ,co jsou schopné sami lovit potravu dostaví na klanové shromáždění!" zvolal velitel.
"Ledová vichřice! Je Blatouch připraven stát se válečníkem?" zeptal se. Klanem to zašumělo.
"Ano , je." mňoukla válečnice Ledová vichřice. "Blatouch dnes učinil nádherný úlovek a ukázal že bojovat proti lišce není žádný med! Svou válečnickou cestu započíná právě dnes!" mňoukl velitel. Pak se zaměřil na Blatoucha.
Obloha pomalu tmavla. "Já , Podzimní měsíc , velitel Nočního klanu žádám své předky , válečníky aby shlédly dolů na tohoto učedníka. Tvrdě trénoval aby pochopil náš zakoník a naučil se bojovat a lovit."
"Blatouchu , slibuješ že budeš chránit klan i za cenu vlastního života?"
"Slibuji." mňoukl roztřeseně Blatouch.
"Tak ti z moci Hvězdného klanu dávám tvé válečnické jméno , od této chvile budeš zván jako Bahenní kožich. Hvězdný klan oceňuje tvou oddanost a sílu a přijmá tě mezi válečníky Nočního klanu."
Celý klan se rozezněl, "Bahenní kožich,Bahenní kožich..."
"Podle tradic musí nově zvolený válečník sedět tuto noc vigilii a mlčky střežit náš spánek." dokončil Podzimní měsíc. Pak seskočil aby mohl nového válečníka řádně přivítat. Položil mu čumák na hlavu a on mu olízl rameno. Pak se Bahenní kožich vydal vykonat svůj úkol. Lípce vůbec nevadilo že nepůjde na Promlouvání. Pogratulovala Bahennímu a šla si lehnout.

Lístková tůňka vypráví: Než nastane mír , krev prolije krev a jezero se zbarví do červena.

29. března 2011 v 16:05 | Misha(Listová bouře) |  Secrets of the Clans
další věštba , dnes není můj příběh.

Tahle věštba ke mně přišla hned první noc v novém taboře ve snu. Já jsem Lístková tůňka , léčitelka Hromového klanu. V mém snu jsem sledovala hvězdy odrážející se v jezeře když se začalo barvit to červena. Pak jsem zaslechla jak nějaký hlas zašeptal, "Než nastane mír , krev prolije krev a jezero se zbarví do červena."
Věděla jsem že to znamená nějaké krvavé problémy před tím než může být mír. Ale co jsem mohla dělat? A kdy se to mělo stát?
Když se Bahňák a Ledový jestřáb spikli proti Jednofouskovi , myslela jsem že to je ta věštba Později , jsem myslela že to bude ten jezevčí útok. Ale věštba se stále vracela v mých snech.
Věděla jsem že se Ostružinový dráp setkává se svým otcem , Tygřím měsícem , v jeho snech , ale jistě , nějak jsem se nezabývala tím kam to vedlo. Když jsem uslyšela že je Ohnivý měsíc ve smrtelném nebezpečí , tušila jsem že za tím bude stát Ostružinový dráp. Zmatená , proč jen jsem nevarovala svého otce včas.
Ale, mýlila jsem se.
Bratr Ostružinováho drápa , Ledový jestřáb , udělal pro Ohnivého měsíce past. Ostružinový dráp ho nalez a zabil Ledováho jestrába aby chránil svého velitele. tohle je to co říkala věštba "krev prolije krev" - smrt Ledového jestřába tlapami jeho bratra.
Když se krev Ledového jestříba dostala do jezera , měnila vodu v červenou. Nedokázala jsem odhadnou jak se Ostružinový dráp cílit.
A nakonec , já vím , že bude mír.
Leafpool

Crissy

28. března 2011 v 21:20 | Misha(Listová bouře)
mazlíček
kočka
popis:velice nafoukaná mladá kočka která si myslí že je ze všech nejlepší , terorizuje všechno statní mozlíčky okolo ale na válečnky si netroufne.

Kapitola 2

28. března 2011 v 21:01 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Druhý den už Lípka byla na svém tréninku sama. Havraní dráp ji vzal na trénink šplhání po stromech , které už měla dávno za sebou a teď jí vzal na lov. "Opatrně , sleduj mě jak se zaujímá lovecký postoj." mňoukl její učitel. Hvraní dráp se přikrčil a skoro se dotýkal země , svěsil ocas a zaměřil se na myšku která něco schovávala v listí. Pak skočil a chytil ji. "Takhle se to dělá." poučil ji.
Lípka kývla a pokusila se napodobit jeho plížení. "Nene jsi moc slyšet neotírej tak moc břicho o zem. Skvěle!" mňoukl Havraní dráp. Lípka se dál plížila k myši kterou si vyhlédla hned jak tam přišli. Byla velká a baculatá. Pomalu se plížila a skočila.
Její úlovek byl skvělí. "Dokonalé! Teď se podíváme jak si povedeš v terénu , pojď za mnou." mňoukl. Vedl jí za Mechovou mýtinu do velice řídkého lesa plného jehličnatých stromů. "Tohle jsou Velké smrky. Dál můžeš vidět hnízda dvounožců a to znamená mazlíčky. Pokud stihneme nalovit pro klan můžeme se podívat na nějaké bojové techniky a pár jich vystrašit k smrti." mňoukl a pobaveně zavrněl.
Lípka lovila celé odpoledne a už jí bolely packy ale její výkon byl na jedničku podtrženou. "Skvěle sis vedla. Teď to odneseme do tábora!"
Lípka si všechny své úlovky pečlivě srovnala v tlamičce a šla za svým učitelem který toho měl víc než ona. Když dorazili do tábora uvítali je ostatní zdviženými ocasy a mňoukáním. Z ředy vystoupily dva válečníci jeden šedozrzavý s bílím ocasem a oušky a druhý hnědý mourek s bílou naprsenkou. Nabídli se že úlovky dají na hromadu. Lípka jim vděčně kývla a čekala na svého učitele. "Takže půjdeme na ten boj jak jsem si slíbil ano?" zeptal se.
Lípka nadšeně kývla a vydala se z tábora ven na mýtinu. "Takže první je základní útok který se učí všichni učedníci jako první a tím je rána přední packou jako to provést že? Je to přední útok. Zvedni svou přední tlapku a máchni jí po mojí hlavě , a nezapomeň na drápy!" mňoukl.
"Ale , Havraní drápe já tě nechci zranit!" mňoukla naléhavě. "Neboj , jsem válečník přežiju to." ujistil ji.
Lípka se tedy svou přední tlapkou ohnala po jeho hlavě , a nezapoměla na drápky. První dva údery minula ale ty další byli vcelku pěkné. "Velmi dobře teď zkus druhou tlapku."
Druhou tlapkou to bylo težší. Ale naučila se to. Cítila se skvěle .. nějak starší a zkušenější. Na mytinu se vyřítila Sněhová tlapka , "Nazdar ve spolek! Co se tu děje?" mňoukla. "Cvičíme!" odpověděla Lípka , "Co ty?"
"Já jsem byla na lovu se Zrzavým srdcem , je to fakt super učitel jeho lovecká technika je super."
"My jsme taky lovili a Havraní dráp mi teď dává první bojovou lekci!" mňoukla Lípka nadšeně.
Sněhová tlapka kývla a udiveně ji sledovala , pak se otočila když uslyšela jak Zrzavé srdce volá a bez pozdravu odběhla pryč.
Cvičili pak ještě pěknou chvíli. "Tak to stačí!" mňoukl Havraní dráp. Lípka težce oddechovala ale byla sama ze sebou spokojená. "Já chci ještě trénovat!" mňoukla.
"No já nevím jsi dost zřízená." když ale viděl její oči hned změnil názor "..tak dobře." Havraní dráp se pak na ni ještě jednou podival. Lípka se dychtivě posadila. "Další útok je úder přední tlapkou Je to jeden z dalších předních útoků. Šlehni tlapkou dolů na tělo nebo obliček svého nepřítele který jsem teď já. Pozor! Nepoužívej drápky! Zkus to!"
Lípka , protože byla menší než jeji učitel mířila vždy na naprsenku. Ale to fungovalo , nakonec její učitel padl s vyraženým dechem. Lípka se omluvila. "Dobrý, v pořádku. Takže pro dnešek by to stačilo. Doufám že si z téhle hodiny něco odneseš. Jdeme domů."
Když se Lípka vrátila měla hlad jako vlk. Vzala si vrabce a vydala se ke svým sourozencům kteří už jedli v místě kde jsou obvykle učedníci - u kapradí. Všechno jim vyříkala a pak si šla hned lehnout. A už se nemůže dočkat dalšího dne...

Dodělávka koček pro Sardulinku

28. března 2011 v 19:54 | Misha(Listová bouře)
tady jsou ty tři co jsi chtěla

mazlíček
samotář
březí kočka

Kapitola 1

28. března 2011 v 19:25 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Lípka otevřela oči , ležela na kraji učednického doupěte. Vedle sebe uviděla známou mourovanou srst své sestry Sněhové tlapky která jako obvykle hlasitě chrápala. Na druhé straně spali její bratři , Hnědouš , hnědý kocourek s bílím ocasem a pak velice malý kocourek Smítko který svou hnědošedou srstí přimomínal malý krtinec.
Lípka se protáhla a podívala se k obloze. Dnes je její a jejích sourozenců první den jako učedníci. Jejich matka , Sněhová kožešina na ně byla velice pyšná když včera večer stáli před zraky celého klanu a jejich hvězdných předků. Všimla si že čtvrtka starších učedníků už odešla na ranní hlídku. Vydala se tedy šťouchnout do Sněhové a bratrů. V tu ránu strčil do doupěte , které bylo částečně kryto skálou zrzavý válečník. "Už je Sněhová tlapka vzhůru?" zeplal se, "musíme jít na první váš trénink jdeme všichni společně."
"Ne , Zrzavé srdce ještě není vzhůru právě ji budím." odpověděla Lípka a podívala se zrzavo-bílému válečníkovi do světle zelených očí. Zrzavé srdce jen kývnul a vydal se svou cestou.
"Pssst kluci , Sněhová tlapko vstávejte musíme na první trénink!" mňoukla. Sněhová se hned zvedla a olízala si srst.
Po pár minutách se všichni čtyři napjatě blížili ke svými učitelům kteří čekali u vchodu.
Lípčin učitel byl majestátný Havraní dráp . zástupce velitele a tmavě šedý kocour s pronikavě zelenýma očima který dokáže vylézt na strom a zaútočit neslyšně na protivníky.
Hnědoušův učitel je kočka , nádherná bílá kočka s černou špičkou ocásku a černými špičkami uší. Vzhlížela svýma modrýma očima na svého učedníka.
Učitel Sněhové tlapky , jak už jsme zistili je mladý válečník jménem Zrzavé srdce. Horní polovinu těla má zrzavou a tu spodní bílou. Má světle zelené oči a jeho matka je toulavá kočka.
A Smítkův učitel je Bělofous. Tento starý válečník už za svůj život vystřídal asi tak pět učedníků. Má dlouhou šednou srst a světle zelné oči jako Zrzavé srdce.
Všichni čtyři učedníci čekali co jim učitelé poví. Bělofous začal ,"dnes je to váš první den jako učedníci a naší povinností je vás provést po našem území. Rozhodli jsme se vás vzít všechny čtyři po hromadě protože se to tak většinou dělá."
Pokývnul hlavou k východu a vydal se ven. Všichni ostatní ho následovali.
Lípka se nemohla nedivit. Venku to bylo jiné než si myslela. Všude listí , vůně kořisti a nízké keře plné malých okřídlených živočichů s pruhovanými tělíčky.
Vyšli z hlubokého lesa a ocitli se na mýtině. Hned za ní byla jakásí podivný stezka. "Takže," promluvila Sněhová bouře, "tohle je Mechová mýtina. Zde budeme cvičit boj a lov. "
"Támhle to vzadu je cesta dvounožců. Chodí po ní pořád sem a tam a občas z ní sejdou a procházejí se jen tak po lese. A venčí psy. Za cestu už naše území nesahá." mňoukla.
Pak předstoupil Havraní dráp, "teď půjdeme tudy," mňoukl a ukázal na pravou stranu. Všechny kočky se vydali tím směrem. Prošli řídkým lesem které Zrzavé srdce označil jako "Listová mýtina vhodná pro lov." a vlezli znovu do temného lesa. Duby se změnily v buky a s tím také pokrývka na zemi. Ta byla vlhká a klouzala. "Tohle je potůček. Chodíme sem pro vodu pro starší , ale je problém s dvounožci je jich tu opravdu hodně." mňoukl Havraní dráp.
Pak se znovu vydali lesem dokud nedošli ke dvou mohudným budům. Rostli skoro tak těsně že to vypadalo jako srostlé stromy. "Tady," promluvit Zrzavé srdce," se budeme učit šplhat , tuto práci ale nechám Havranímu drápovi."
"Jistě , díky. Takže jak řekl tady budete šplhat. Můžete si to teď zkusit." mňuokl Havraní dráp.
Nikdo nechtěl, ale nakonec vystoupil Smítko. "Já to zkusím." mňoukl odvážně.
A opravdu se mu to povedlo , jeho velikost a drápky mu zaručili slučnou vzdálenost od země.
Když seskočil dolů všichni ho obdivovali. "To bylo super!" mňoukl Hnědouš nadšeně. Bělofous ho pochválil zapředením.
Pak už panovala skvělá nálada. Všichni došli k Žabí tůni ve které poskakovali malé zelené a hnědé stvoření a Králičí noře zde je krý rodinka králíků.
Když se vrátili do tábora sotva popadali dech. Uviděli že hromada s úlovky se zatím naplnila. Každý z nich si vybral myš a najedli se.
"Hele , co kdyby jsme navštívili mamku?" zeptal se Smítko. Všichni přikývli.
Vydali se tedy ke Klenuté skále (místu kde velitel klanu , Podzimní měsíc povídal své řeči.) a vstoupili do obdelníkového doupěte. "Sněhová kožešino? Jsi tady?" mňoukla Lípka. Ozvalo se tlumené zamňouknutí z kouta. Sněhová kožešina lezela vedle šedobílé mourky a lízala jí hlavu. "...vůbec jsem to nevěděla , nevím co mám dělat já.. to nezvládnu!" mňoukala. Sněhová kožešina se zatvářila ustaraně , "neboj Chloupko já to taky zvládla když jsem měla první koťata. Ááá ahoj bando." pozdravila učedníky. "Ahoj mamko." pozdravili. "Co se děje?" zeptala se Sněhová tlapka. "Ale nic , jen tady Chloupka bude mít koťata." mňoukla Sněhová podrážděně. "Celou dobu mi tu skučí a ruší Řečina koťata."
Učedníci se otočili a uviděli tmavě zrzavou mourku jak se svíjí okolo vystrašených koťat.
"No víš mamko my jsme ti chtěli jen říct že jsem dnes měli skvělý den a já vylezl na strom!" mňoukl nadšeně Smítko.
"To je dobře , tak už nás tu nechte ano? Přijdu za vámi , nebojte." mňoukla Sněhová kožešina.
Čtyři učedníci se vydali do svého doupěte , tam si sedli a vzrušeně s ostatními probírali dneštní den.
NEKOPÍROVAT!
některá jména koček převzatá z warriorcats.blog.cz
jiný materiál:warriorcats.com
na linearty koček mám povolení od Warriors wiki!