Květen 2011

Vrba

31. května 2011 v 20:31 | Misha(Listová bouře)
starší kočka Trnitého klanu
kočka
popis:stará šedá kočka s oranžovýma očima

Skvrník

31. května 2011 v 20:30 | Misha(Listová bouře)
učedník Trnitého klanu
kocour
učitel:Jasnoočko
popis:malý želvovinový kocourek s hodně světle modrýma očima.

Jasnoočko

31. května 2011 v 20:29 | Misha(Listová bouře)
válečník Trnitého klanu
kocour
učedník:Skvrník
popis:hnědý mourek s neobvykle jasnýma zelenýma očima.

Kapitola 42

31. května 2011 v 18:11 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Led poslouchal šokující zprávy od Sokola.
Válečník stál vedle velitelky a vyprávěl jak jeho bratr utekl. Nevěřil tomu...
Podíval se na Větrou bouři. Jeho matka seděla na kraji všech koček a tiše truchlila. Led k ní zamířil.. "Větrná bouře.." začal.
"Ach Ledíku můj! Alespoň ty jsi mi zůstal!" zakvílela. Sokol utichl a nechal dvě kočky odejít.
"..stopoval jsem ho ale pachová stopa vedla na území Trnitého klanu." celý zbytek klanu udiveně zašustil. Trnitý klan byl nejobávanější ze všech čtyř. Byli silní, odvážní,tajemní a nelítostní válečníci.
Bahenní kožich přešel s Větrné bouři a začal jí olizovat hlavu aby jí uklidnil. Podíval se na svého jediného syna a zakroutil hlavou. Led jen sklopil oči k zemi a nehýbal se.
Když se klan rozpustil mladý učedník zamířil do doupěte. Zůstal sám...opuštěný...pak ale uviděl šedomodrý čumáček mladé učednice Modřenky. Nebyl zase tak úplně sám..
"Lede, je mi to líto." mňoukla na něj. Led jen pokýval hlavou. Ztráta bratra ho stále tížila.
Uviděl jak si koťata hrají. Byla to mláďata Listová bouře a Pruháče. Věděl co se o bílé válečnici povídalo. Ale teď je všechno pryč...
Doupě učedníků bylo poměrně velké ale část byla zaplněna. Bylo zde víc učedníků než obvykle.
Led se pomalu uložil ke spánku. Ucítil jak si někdo lehl vedle něj..Modřenka.
Zdál se mu sen na který si už docela zvykl. Kočky z Hvězdného klanu ho navštěvovali docela často. Někdy si přepadal jako léčitel...Až se Drobná tlapa stané právoplatným léčitelem chtěl by být jeho učedník.
"Vítej zpět můj milovaný," mňoukla na něj nádherná bílá kočka. Měla chlupatou srst a ledově modré oči. Byla jeho předek.
"Musím tě varovat," dodala. "Nepodceňuj to co zmizelo..." kočka pak zmizela a Led tvrdě usnul.
Když se probudil bylo pozdní ráno. Zlatá řeka mu dala volno aby se mohl vzpamatovat. Velice rád si takhle v těhle dnech povídal s léčitelkou. Uviděl jak nádherná kočka jde ven.
"Mechovousko!" zavolal.
Léčitelka na něj počkala. "Ahoj, Lede, jak ti je? Nechceš něco na uklidnění?"
"Nenene je mi dobře, kam jdeš?" zeptal se.
"Zbírat bylinky, nechceš jít se mnou? Drobná tlapa se stará o Jasmínka zase má bolesti břicha chudáček malý."
Led přikývl a vydal se za ní. "Mechovousko? Jaké to je být opravdovou léčitelkou?" zeptal se Led.
"Je to zodpovědnost ale také ti to otevře brány do jiného světa..a života." odpověděla léčitelka.
"Já víš..léčitelky mají sny..a vize. Já..taky mě navštěvují naši předkové." mňoukla Led pomalu. Mechovouska se zastavila.
"Já to vím. Viděla jsem to na tobě..jak dlouho?" zeptala se a prohlížela Leda modrýma očima.
"Já..už když mi bylo pět měsíců jsem dostával varování a....no já už nevím."
"Byl by jsi dobrý léčitel. Jde ti to a chápeš náš svět. Ale je tu také Drobná tlapa. On..prostě byl rychlejší. Je mi to líto Lede. vím že by ses na to hodil ale dva učedníky mít nemohu. Ale oceňuji tvou pomoc." Mechovouska stříhla ušima.. "něco slyšim.."
Led napnul uši. "Já taky..tudy!" zavolal. Běželi kapradím a proběhli pod spadlým stromem. Za ním leželo nehybné malé zlaté tělo.
"Pavouk!" zavolala Mechovouska. Kocourek ležel nehybně na zemi a na krku měl krvavou ránu. "Je mrtvý," mňoukl Led a zabořil svůj čumák do jeho srsti. Nepodceňuj to co zmizelo!
"Vím kdo to byl! proč já jsem byl tak slepý! Byl to Stín, Mechovousko! Cítím ho a jsou tady jeho chlupy!" Led byl úplně zmražený. Jeho vlastní bratr zabil přítele! Tohle už není jeho bratr.
Mechovouska a Led dovlekli bezvládně tělo učedníka do tábora. Chloupka byla celá zničená. "Neměla jsem ho posílat ven!"
"Šššt Chloupko není to tvá chyba." mňoukla Mechovouska. "Jdu do mého doupěte , dostaneš tam něco na uklidnění."
Pavouk byl silný a chytrý učedník. Neměl umřít..ale už to tak bylo..Stín se přidal na stranu Trnitých..navěky...

Zářivá řeka

30. května 2011 v 20:18 | Misha(Listová bouře)
válečník
kočka
učedník:žádný
popis:nádherná šedá kočka se zlatýma očima. Stín se do ní zamiloval hned napoprvé když jí viděl.

Kapitola 41

30. května 2011 v 20:03 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Takže máme přeplněno učedníky..musíme se jednoho zbavit. Už vím koho..čtěte dál:

"Počkat!" ze školky vykulhala Myška.
Veverčí hvězda se už chystala seskočit ze skály. "Co se děje Myško?" zeptala se velitelka.
"Chci..chci vstoupit mezi starší. Když jsem našla Vosičku znovu se ozvala moje stará zlomená tlapka..už..vážně to nedokážu."
"Dobrá tedy takže si to opravdu přeješ?" zeptala se ještě velitelka. Myška přikývla.
"Takže Myško, chci ti ve jménu celého klanu poděkovat za tvou službu, jak válečnickou tak i to že ses strala o koťata a ať ti Hvězdný klan dá hodně odpočinku." Veverčí hvězda nakonec sklopila hlavu k úctě ke starší kočce.
Myška se pomalu vydala k ostatním starším kočkám.
Mladý učedník Stín jí sledoval. Podíval se nahoru na velitelku která seskakovala dolů. Kdyby byl malé kotě díval by se na tuhle kočku s úctou. Teď pro něj byla jen vetřelec. Nenarodila se v klanu. Stín si jen odfrkl a podíval na svého bratra.
Led seděl opodál a něco vyprávěl Modřence. Mladá učednice vypdala pobaveně.
"Modřenko..." zašeptal Stín. Jak jí jen měl rád. Její vlídně zelené oči.... Led zřejmě cítil to samé. Byli bratři ale také nepřátelé...
"Stíne!" někdo ho vytrhl ze snění. Stín se otočil. Byl to Sokol jeho učitel. "Ano?" zeptal se.
"Zítra se budeme učit bojovat..buď na mýtině včas!" upozornil ho. Mladý učedník mdle přikývl a vydal se do doupěte.
Led už tam byl...od té doby co se stal učedním se spolu moc nebavili. Led se stal uzavřenou osobností. Zajímal se více o svět okolo sebe. Měl za učitelku Zlatou řeku. Tahle kočka byl také stejná, jako on. Možná kdyby měli stejného učitele věděl by co to je být opravdový válečník. Pro jeho bratra je těžké zabít i myš.
Stín cítil jak se mu ježí chlupy. On i jeho pratr se vydávají každý jinou cestou. Už to nejsou ty koťata ve školce které snili o všelijakých věcech..už jsou velcí a je na nich jakou cestou půjdou.
Stín si už vybral..až si jeho bratr třeba dělá organiraci na ochranu lovné kořisti ale on bude válečník..a silný..a nakonec všechny porazí a dostane Noční klan! A ta zablešená Veverčí hvězda zmizí!
"Ahoj co ti je?" zeptal se jeho bratr. Stín na něj upřel modré oči. "Nic."
Druhý den cvičil ze Sokolem.
"NENENE! Zase špatně! Musíš takhle! Stíne DÁVEJ POZOR!" zavrčel Sokol a ukázal mu znovu jeden útok.
Stín to po něm zopakoval ale něco si tam zase přidal útok mu tak připadal lepší..
"NE! Stíne co to pořád děláš! proč tam zapojuješ i druhou tlapku! Stíne!"
"Ale já to chci dělat takhle!" vybuchl učedník.
"Jo ty takhle! Pokud chceš být válečník musíš to umět tak jak ti to ukazuju!" válečník vycenil zuby. "Znovu a dobře!"
Stín toho měl až nad hlavu, chtěl být sám sebou né být spoutaný nějakými zákony. Schválně to zase zkazil.
"Stíne!? Co je to s tebou dneska? Tohle zvládne i kotě! Chápeš musíš to udělat tak jak to dělá každý!"
Stín už to nevydržel, "TEK HELE, já chci být válečník! Ale chcí být JÁ nechci aby mi někdo poroučel jak mám něco dělat! Mě se to prostě takhle líbí a budu to tak dělat a pokud mě nechápeš nechápe mě nikdo..tohle není můj domov!"
Stín se rozběhl a zmizel v kapradí.
Běžel nahoru do temné části lesa. Bylo to tu porostlé ostružiním..blížil se k území Trnitého klanu. Věděl co se o těhle kočkách povídá. Ucítil hranice. a vběhl na jejich území. Tahle část lesa se mu líbila, byla temná a tichá.
Cítil se tam jako doma.
"Hej ty tam!" ozvalo se za ním. Ucítil hlídku Trnitého klanu.
Stál nad ním hnědý kocour. Jeho zelené oči si ho prohlíželi. "Učedník! Noční klan! Co tu chceš?"
"Utekl jsem od svého klanu," mňoukl Stín odvážně. "Jsem Stín. Nebaví mě to v Nočním klanu, hledám klan který bude silný a odvážný."
"Tak to jsi tu dobře," mňoukla nádherná šedá kočka se zlatýma očima. Na hlavě měla maličkou bílou skvrnku.Vypadala taky na učednici.
"Pojď s námi, Bílý měsíc rozhodne." mňoukl další kocour.

Bilý měsíc si Stína prohlížel. "Dobrá, může zůstat ale musí prokázat svou oddanost. Hnědovousi už učednici máš, Žáři ale druhý učedník ti neuškodí. Stíne, Hnědovous bude tvůj učitel.."

Kapitola první:Kallik - str.4

30. května 2011 v 19:23 | Misha(Listová bouře) |  The Quest Begins
"Nene!" zavrčela Kallik a zabořila drápy do sněhu. "K vůli tomu se nebojím!"
"Ha! Bojíš se! Věděl jsem to!"
Nisa štouchla do Kallik jemně nosem. "Proč jsi tak vystrašená , moje malá? Tuhle legendu o Velké Medvědici jsi slyšela už mnohokrát."
"Já vím," řekla Kallik. "Je to jenom..pořád mi to připomíná že období sněhové oblohy brzy skončí, a sníh a led roztají. A my nebumeme moc lovit potravu, a budeme hladoví. Že ano? Nestává se to pokaždé při období horké oblohy?"
Kalličina matka si povzdechla, její široká ramena poklesla pod sněhově bílou srstí. "ach, moje malé hvězdičko," zamumlala. "To neznamená že si s tím musíš dělat takové starosti."
Dotkla se jejího nosu tím svým. "Ještě nikdy jsi horkou oblohu nezažila, Kallik, není to tak strašné jak to zní. Najdeme cestu k záchraně, i když to bude znamenat na několik dní jíst bobule a trávu."
"Co je to bobule a tráva?" zeptala se Kallik.
Taqqiq svraštil nos. "To asi nechutná tak dobře jako tuleň že ano?"

Kapitola 40

30. května 2011 v 17:39 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
40 už?? Lol! Takže ode dneška střídám postavy v kapitolách..třeba tahle kapitola bude s... no čtěte dál

Dešťová cesta se škubnutím probudila. Zase ten sen! Už jí to celkem štvalo. Znuděně vyšla na mýtinu a rozhlédla se. Nikde nikdo. Bylo moc brzo.
Vzpoměla si že už je válečnice a vyšla ven z tábora. Po včerejším dešti bylo všude blátivo. Voda jí ale nevadila. Ráda si uživala proudy deštových kapek v kožichu a čerstvý vítr ve vousích. Bylo to jako sen.
Zase! Všechno je jen JAKO sen. Přemýšlela a sama ani nevděla kam jde. Východní hranici s Trnitým klanem lemovala mělká řeka.
Dešťová cesta nahlédla do vody. Prohánělo se tam hodně malých lesklých živočichů, ryby. Uměla rybařit, a skvěle. Jako jediná z klanu také uměla plavat. Její matka byla uštěchtilá a silná válečnice. Když ale přišly mrazy zemřela a s ní i její dva bratři.
Dešťová byla ještě malinké kotě. Ujala se ji Myška. Stará matka jí vychovala jako svou ale Dešťová cesta věděla že není její. Její otec už je také mrtvý ale ona ho nikdy nepoznala.
Sedla si ke břehu líně tekoucí vody ,ale byla opatrná. Vedle byla cesta dvounožců ale když bylo mokro chodilo jich tam jen málo, raději zůstávali ve svých kamenných doupatech se psy a mazlíčky.
Dešťová cesta se podívala na své růžové poštářky na spodní straně tlapky. Trochu jí očistila a natáhla nad řeku. Za chvíli už měla rybu. Chytila ještě tak tři aby bylo něco pro klan. Bylo stále moc brzo pak si ryby schvoala do suchého listí a vyrazila na nějakou pozemskou kořist.
Uviděla myš. Byla pěkné vypasená a velká a vypadalo to jako by jí něco zranilo, byla poškábaná a kulhala.
"Tohle bude ta největší hračka," zamumlala si pro sebe mladá válečnice a skočila. Myš se snažila utéct ale marně. Dešťová jí zakousla a schovala k rybám.
Když bylo slunce skoro nejvýše nalovila toho opravdu hodně. Dešťová milovala lov. Pozbírala svůj úlovek a šla do tábora.
Cítila se skvěle..
Tébor byl zalitý letním slunečním světlem. Dešťová cesta dala úlovky na už vzniklou hromadu a všimla si jak k ní jde Hřibovous.
Mladý válečník na ní přátelsky kývl a mňoukl, "nedáme si spolu oběd?" nabídl.
"Jasně," odpověděla Dešťová cesta a dotkla se s ním čumáčkem. Měla Hřibovouse ráda a on určitě jí.
Dešťová cesta si vybrala jednu z ryb a přešla ke kocourovi. Mladý válečník jedl celkem nervozně a mlčky.
Když Dešťová dojedla sledovala jak si parta učedníků hraje v prachu před doupětem a koťata na druhé straně mýtiny je napodobují. Všimla si dvou straších kocourků. Vloččina koťata. Už dnes by mělí být učedníky...
Dešťová se zvedla. "Hřibovousi, jdu za Veverčí hvězdou," mňoukla. "Jasně a pro..." Dešťová ho neposlouchala a běžela do jejího doupěte.
"Veverčí hvězdo?" zavolala.
"Pojď dovnitř." ozvalo se za kapradinou. Veverčí hvězda ležela na mechu a jedla jednu z jejích ryb. "Co potřebuješ?" zeptala se jí.
"Já jsem.. že Ptáček a Chlupáček se brzy stanou učedníky že ano?" zeptala se.
"Ale jistě, už dnes." odpověděla velitelka se zájmem. "Co by jsi chtěla?"
"Já..chtěla bych mít Ptáčka jako učedníka...a..Hřibovous Chlupáčka...já vím že to.."
"Dobře souhlasím," odpověděla velitelka.
"Opravdu? Děkuji!" Dešťová cesta štastně vyšla ven a velitelka za ní. Velitelka vyskočila na skálu a svolala klan.
Vločka vyšla ze školky a vzala dva kocourky dopředu a něco jim mumlala.
"Dnes jsem svolala klan aby jem jmenovala dva učedníky!
Ptáčku..ode dneška tě budeme zvát Ptáčík a tvojí učitelkou bude..Dešťová cesta!" podívala se na malého kocourka.
"A ty Chlupáčku budeš Chlupáč a přidělím ti Hřibovouse!"
Dešťová cesta přešla ke svému učedníkovi a dotkla se jeho nosu. "Ahoj, vítej." přivítala ho. Všimla si jak Hřibovous vítá svého učedníka.
"Kdy začně výcvik?" zeptal se Ptáčík.
Dešťová cesta se na něj podívala, "zítra neboj se...."

fotky 3

30. května 2011 v 16:49 | Misha(Listová bouře) |  fotky
nějak mě to začalo bavit.. dneska jsem chytila hned tři kočky... Drápka, Zrzka(Zrzavý kožich) a starého Bělofouse
Drápek a můj pes: :D
nevim co se mu honilo hlavou ale moje boty na hraní nejsou :D Jinak můj pes vzadu..leháárooo

Zrzeček ♥♥ (nebo Zrzavý kožich v příběhu)
Super záběr .. buď si zase na něco stěžoval mňoukáním nebo je naštval na foťák...Zrzek si ke mně blízko netroufne ale vidíte že má zvětlejší barvu než Drápek.
nununu, odpočinek. Upe zlatý!

A starý Bělofousek
starý děda..bez komentáře

Vůska

28. května 2011 v 18:40 | Misha(Listová bouře)
učedník
kočka
učitelka:Větrná bouře
popis:Myška jí našla topící se v potůčku a přivedla jí ke klanu

Kapitola 39

28. května 2011 v 18:36 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Další den se hodně ochladilo a k odpoledni začalo hustě pršet. Déšť zahnal všechny kočky do chráněných pelíšků. Všichni sledovali jak prší.
"Jéé!" zavolala Limetinka. "Co te je?" zeptala se.
"To je déšť." odpověděla Listová bouře.
"A je nebezpečný?" zeptala se Stříbřinka.
"Ne není jen ti ošklivě zmočí kožíšek a pak můžeš být nemocná. Radši zůstaň uvnitř." odpověděla Řeka.
"Neviděli jste Myšku? Zase tady není." zeptala se Ledová vichřice. Celá školka zavrtěla hlavou.
"Hele už jde!" vypískl Žaludík. "A něco nese!" dodal.
A doopravdy. Stará šedá matka v zubech nesla malé chlupaté koťě. "Co to je?" zeptala se Řeka, matky.
"Kotě, šla jsem ven a když začalo pršel byla jsem u potůčku. Hodně stoupla voda. Když jsem se chtěla vrátit uslyšela jsem tuhle kočičku. Topila se ve vodě tak jsem jí vylovila."
Listová bouře kývla. "Dej mi jí. Myško ty si lehni. Limetinko dojdi pro Veverčí hvězdu!"
Limetinka jako střela vyletěla ze školky.
Myška si lehla a začala kočičku olizovat. Byla malá, hubená a slabá. Měla zrzavý kožíšek,světlejší tlamičku a na levé zadní noze měla šedou skvrnu.
"Musíme jí zahřat!" mňoukla Vločka a začala pomáhat. Vzala mech do zubů a nasávat vodu z kožíšku malé kočičky.
Za chvíli přišla velitelka. "Ukažte!" mňoukla.
Matky ustoupili a nechali velitelku projít. Limetinka si lehla a začala si olizoval zablácené tlapky.
Veverčí hvězda si malé kotě prohlížela svýma hlubokýma zelenýma očima.
"Byla venku už hodně douho. Zdá se že jí někdo vyhodil nebo se stratila. Její pach je už vyčichlý takže nevím komu může patřit. Každopádně si jí tady necháme." mňoukla a chystala se k odchodu.
Když se blížil večer přestalo pršet a vysvitlo zapadající slunce. Listová bouře nesla kořist do školky.
Mechovouska novou kočičku ještě jednou prohlédla a zjistila že nemá žádné velké zranění ale bude mít stejný problém jako Stříbřinka- strátu paměti. Listová bouře věděla co má dělat. Vychová jí jako svou. Je vcelku stejně stará jako její koťata.
Když přišla do školky, Limetinka se povalovala na zemi vedle Holubičky a foukala do vzduchu pírka z podestýlky. Když uviděla že Listová bouře nese myši vstala a přešla na své místo k bratrovi který posílal kuličku mechu Chlupáčkovi. Ptáček a Stříbřinka spali vedle sebe.
"Večeře," mňoukla a všechny vytrhla z jejich činnosti. "Vezměte si tohle a já tohle dám Vosičce," mňoukla Listová bouře a šla k malé nové kočičce.
"Hej, vstávej.." šptla na ní. Kočička zamžourala na Listovou bouři. "Už je ráno?" zeptala se sladkým hláskem.
"Nene přinesla jsem ti večeři." odpověděla Listová bouře.
"Já..já si nic nepamatuju..n-nevím ty jsi má matka?" zeptala se kočička.
"Ano, jsem Listová bouře a ty jsi Vosička. Máš taky dva bratry a sestru..Žaludíka,Jasmínka ale ten je nemocný a Limetinku. Na vezmi si tu myš dokud je čerstvá." mňoukla Listová bouře a olízla jí.
Vosička si ukousla. "Je dobrá..a co se stalo?" zeptala se. "Spadla jsi do řeky. Neboj se budeš v pořádku..jen ti budu muset znovu vše říct.. vem si tu myš a já ti to povím.. " mňoukla na ní vlídně.
Malá kočička si sedla a zakousla se znovu do myši.
"Takže..Jsi součástí Nočního klanu..klanu divokých koček...."

Omen of the Stars - postavy

28. května 2011 v 13:24 | Misha(Listová bouře)
Fakta na této stránce se vstahují pouze k první knížce.
Zrzek/Ohnivák/Ohnivé srdce(Ohnivous)/Ohnivý Měsíc
Hromový klan
barva očí: Zářivě zelená
osobnost: Odvážný,chytrý,vudčí osobnost - pán přírody
Zajímavost:Velitel Hromového klanu.
Ostružiník/Ostružinový dráp
Hromový klan
barva očí: jantarová
osobnost:chytrý,milý,dobrý vůdce
Zajímavost:Zástupce velitele Hromového klanu
Lví tlapka/Lví plamen
Hromový klan
barva očí:žlutá
osobnost:silný,odvážný
Zajímavost:Silný , takový jaký je i jeho blízký příbuzný , Ohnivý měsíc.
Sojka/Sojčí pírko
Hromový klan
barva srsti:šedě mourovaná
osobnost:naštvaný
Zajímavost: je slepý a proto nemůže být válečník , je silně propojen z Hvězdným klanem , může chodit ve snech jiných koček.
Veverka/Veveroletka
Hromový klan
barva srsti:tmavě zrzavá
osobnost: silná , poctivá a chytrá
Zajímavost:Vyvolené kočka , nalezla nový tábor pro Hromový klan.
Lístka/Lístková tůňka
Hromový klan
barva srsti:hnědá mozrka s bilými tlapkami a břichem
osobnost:tichá
Zajímavost::Nalezla Měsíční jezero. Místo kde kočky v novém domově komunikují s Hvězdným klanem. Má prý osud jiný než ostatní léčitelky.
Holubička
Hromový klan
barva srsti:světle šedá
zajímavost:Když Cesmínolístla zmizela stará věštba se vrací a zjišťuje se že ve skutečnosti je Holubička jedna ze tří.
Břečtinka
Hromový klan
barva srsti:stříbrná a bílá mourka
zajímavost:sestra Holubičky. Byla Ledovým jestřábem stažena do Temného lesa.
Ohnivý ocas
Stínový klan
barva srsti:zrzavá
zajímavost:léčitelský učedník Stínového klanu

Drápek - fotky!

28. května 2011 v 12:58 | Misha(Listová bouře) |  fotky
fotky Drápka!
už se znáte že jo?
tmavě zrzavý mourek se žlutýma očima a bratr Zrzka(Zrzavého kožicha), toho jsem nezastihla. Podle mě má koťata s Chloupkou a stará se o ni jako Bělofous o Tečinu
je trochu mokrej jak venku pršelo :D
uplně super povedená fotka..hypno chodícího klacíku :D Drápek se strašně hravý a mazlivý kocourek. Vídala jsem ho venku už od malého koťátka když si hrával s bratříčkem. Drápek se jmenuje protože má pořád někde škrábance. Rád se pere.
hmmm čuměl na mího psa. Jinak si moje fenka Belinka si s kočkama nic nedělá protože to má ode mě zakázaný je honit. Drápek se k ní odváží jít hodně blízko.

Kapitola první:Kallik - str.3

28. května 2011 v 9:37 | Misha(Listová bouře) |  The Quest Begins
Kallik se zachumlala do měkké bílé srsti její matky. Stěny jejich obydlí byli okolo nich zakroucené a dělali dokonalý úkryt ze sněhu, Kallik ho ale sovtva viděla se třpytit a to byl jen pár čůmáčích délek od jejího nosu. Venku se proháněl zuřivý vítr a faoukal studený vzduch do vstupního otvoru jejich doupěte. Kallik byla teď sťastná že nemusí být dnes večer venku.
Uvnitr je ona a její bratr v teple a bezpečí. Kallik přemýšlela jestli měla Silaluk taky matku a bratra, nebo doupě kde by se mohla schovat před bouřemi. Pokud měla Velká Medvědice rodinu která by jí držela v bezpečí, možná že by neutíkala před lovci. Kallik věděla že by jí její matka ochránila před čímkoliv dokud nebude dost velká aby to zvládla sama.
Taqqiq udeřil Kallik do nosu jeho velkou chlupatou tlapou. "Kallik se bojí," zavrčel. Kallik viděla jeho oči jak září ve tmě.
"Ne nebojím!" zaprotestovala Kallik.
"Myslí si že červenky a sýkorky jsi už pro ní jdou," dodal Taqqiq s podaveným zabručením.

Ahojte,hezké ráno což? Fotky!

28. května 2011 v 8:19 | Misha(Listová bouře) |  fotky
ehm takže kočku mám jen jednu protože venku je mokro a všichni spěj..fotky jsou fecený něco po osmý ranní když jsem venkila dogáá(psa)
kukís Vločka!
a ještě knihy..přídavek byl by to krátký článek, každej e musí něčím pochlubit....dnes jsem aktivní ranní ptáček

Kapitola první:Kallik - str.1-2

27. května 2011 v 22:16 | Misha(Listová bouře) |  The Quest Begins
"Před dávnými,dávnými věky, dávno před tím než začali medvědi chodit po zemi se zmrzlé moře roztříštilo na mnoho částí a malé části ledu se rozletovali po temné obloze. Všechny tyto částečky ledu obsahovali medvědího ducha, a pokud budeš dobrá,odvážná a silná, jednoho dne se k nim tvůj duch připojí."
Kallik ležela proti přední noze její matky a poslouchala příběh který už před tím slyšela mnohokrát. Vedle ní se protahoval její bratr, Taqqiq a odlupoval kousky sněhu ze stěn jejich sněhového doupěte. Vždycky byl nedočkavý když je počasí uvěznilo uvnitř.
"Když se pozorně podíváš na oblohu," pokračovala Kalličina matka, "můžeš vidět souhvězdí Velké Medvědice, Silaluk. Stále běhá okolo Jasné Hvězdy."
"Proč běhá?" pípla Kallik. Věděla odpověď, ale tohle je vždy část příběhu kde se pořád ptá.
"Protože byla pronásledována," řekla její matka, Nisa, tichým hlasem. "pronásledovali ji tři lovci: Červenka, Sýkora a Sojka. Honili jí mnoho měsíců,v nejteplejších dnech, až do konce období horké oblohy. Nakonec, horko začalo opouštět zemi a ona byla chycena.
Obklíčili jí a dali jí poslední ránu jejich ostrými zbraněmi. Krev Velké Medvědice stékala na zem, všechny listy na stromech se zbarvily do červena,žluta a opadali. Trochu krve upadlo taky na náprsenku Červenky, proto mají tito ptáci červenou náprsenku."
"Umřela Velká Medvědice?" vydechl Taqqiq.
"Jistě," odpověděla Nisa. Kallik se zatřásla. Pokaždé když poslouchala tenhle příběh jí to vystrašilo. Její matka pokračovala.
"Přeze všechny dlouhé,studené měsíce období sněhové oblohy, Silalučina kostra leží pohřbena pod sněhem. Ale když se horká obloha vrátí, Velká Medvědice se znovu zrodí a když sníh roztaje medvědí duch odletí k obloze. Pak se znovu shromáždí tři velcí lovci, a lov začíná znovu, stále a stále dokola."

Seekers-překlady

27. května 2011 v 21:46 | Misha(Listová bouře)

The Quest Begins


brali by ste medvídky?

27. května 2011 v 21:37 | Misha(Listová bouře)

Brali by ste překlad z knihy Seekers? Ten příběh je fakt pěknej a zabralo by mi to míň času páááč v tý Britský knize jsou big písmenka :D

☺☺☺☺


chcete něco jiného...?

27. května 2011 v 20:18 | Misha(Listová bouře)

něco jiného než příběh nebo překlady...je to nudá!!!!!!!!

hele já vím ale nedím se že bych sežrala i ledničku a všechno v ní :D
chce někdo udělat třeba micku nebo něco? jo zítra budou ty fotky těch našich koček možná v nih shlédnete nějaké neše kočky z příběhu :D
jistě oni tam teď moc nebudou ale Drápek na mě bude čekat :D

Kapitola 38

27. května 2011 v 19:56 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Listová bouře se probudila a rozhlédla se. Nikde nikdo. Řeka si ještě vyšla ven a Myška byla vidět jak leží venku před školkou. Vločka vzala svoje koťata ven před tábor a Ledová vichřice sledovala svou dceru jak si hraje se Stříbřinkou. Malou silnou kočičkou. Vločka souhlasila že se o malou neznámou kočičku postará. Teď jí ale dala ´tetičce Ledové vichřici´.
Holubička udeřila Stříbřinku do zad a chtěla jí bouchnout znovu. Kočička ale její ránu vykryla. Její dvě koťata spali vedle ní. Jasmínek byl stále nemocný.
V klanu byla několik dní kočka z hor ale pak odešla. Vločka zjistila že je její sestra..ale nic si s toho navenek nedělala. Rozhodla se kvůli koťatům zůstat v klanu. Dnes..přesně dnes bylo jejím koťatům pět měsíců. Holubička z důvodu o kterém věděla jen Ledová vichřice dostala odklad. Stejně jako Vloččini kocouři. Bylo to také proto že měli mnoho učedníků a málo volných válečníků. Většina jsou mladí válečníci.
Do školky vyšla Řeka. Vypadala šťastně. "ahoj, Listová bouře! Viš co je nového? Čekám koťata!"
"Vážně? Ale to už asi budou tvé poslední že ano? Čas letí hodně rychle. Kdo má tu čest?" zeptala se.
"Černý dráp!" zavolala.
Černý dráp, silný černý kocour se žlutýma očima. Chytrý a rychlý zástupce velitelky. Nenarodil se v klanu ale Zářivous se postaral o jeho výcvik.
Její koťata budou rozhodně nádherná a silná.

Limetinka se dlouze protáhla a vyšla ze školky. Věděla že jí už za úplněk opustí. Celkem jí to nevadilo. Už jí nikdo nebude říkat co má dělat, kdy má jít spat a jiné věci. Byla ale šťastná...až na jednu věc. Až se stane učedníkem chtěla by učitele který bude hodný a bude jí naslouchat. Sedla si a sledovala válečníky jak dělají svou denní práci,
Zamlouvali se jí dva zrzaví mourci dělící se o králíka. Znala je. Jeden z nich navštěvoval Vločku ve školce. Byl to ten tmavší, Drápek. Pak ten vedle byl Zrzavý kožich. Prý to byli bratří.
Z díry pod zemí se objevila skvrnitá hnědá hlava. Drobná tlapa. Léčitelský učedník. Už má své plné jméno. Byl malý a nenápadný. A za uchem stále měl pavučinu.
Z hryzcem v tlamě se vydal ke školce hnědý mourek a bílým ocasem. Limetinka poznala Hnědého kožicha. Bratra Listové bouře. "Ahoj," pozdravil jí.
"Ahoj Hnědý kožich! To je pro nás?" zeptala se Limetinka hladově. "Ale jo, jen si to vem a rozděl se z bratrem." odpověděl a zase odešel.
Limetinka vzala hryzce a vešla do školky. "Listová bouře, tohle posílá Hnědý kožich." mňoukla Limetinka a položila kořist na zem.
Žaludík se posadil k ní a začal očichávat kořist. "Co je to?!" zeptal se.
"Hryzec," odpověděla Listová bouře. "Neboj jen si vem, je jedlý."
Žaludík se hned dal do jídla. Limetinka taky. Hryzec byl dobrý..měkký a voněl po jarních houbách...
Po jídle si Limetinka lehla a usnula po boku svojí matky... zdál se jí sen..
Vedle ní stála nádherná šedá kočka. "Ahoj, maličká." mňoukla na ní.
"Kdo jsi?" zeptala se Limetinka. "Jsem tvůj předek.. přišla jsem tě varovat.. už jsi dost velká aby jsi to pochopila Dávej si pozor na velký černý stín..." a kočka zmizela.
Limetinka se škubnutím probudila. Byla už noc...všichni vedle ní spali..tak si zase lehla a zase usnula...
NEKOPÍROVAT!
některá jména koček převzatá z warriorcats.blog.cz
jiný materiál:warriorcats.com
na linearty koček mám povolení od Warriors wiki!