Červen 2011

co říkáte?

30. června 2011 v 17:14 | Misha(Listová bouře)

líbí se vám nová verze desingu? se Spottedleaf?



ehmm nechtěli by jste další smutný příběh?

30. června 2011 v 16:04 | Misha(Listová bouře)

Mám ještě smrt Popelavé kožešiny pokud by jste chtěli už na tom pracuju


MRTVÝ OHNIVOUS

30. června 2011 v 15:47 | Misha(Listová bouře)


Kapitola 14 - Temnota ve hvězdách

30. června 2011 v 14:44 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Sněženečka následovala svého nového učitele Ledového kožicha přes neznámý les. Přešli stezku dvounožců a vlezli do volného lesa kde nebyl vůbec žádný podrost do kterého by se mohla klanová kočka schovat.
"Za mnou," mňoukl Ledový kožich. trochu zahli a narazili na trávu. Pak se rovina svažovala do malého koryta kde potichu tekla voda. "Pokud by jsi nevěděla kam jít vždy po proudu potůčku. Ten tě vždy zavede na správné místo." mňoukl Ledový kožich.
"Dobrý večer, Ledový kožichu!" ozval se někdo na druhém břehu.
Na plotě balancoval bílý kocourek se zrzavými skvrnkami na tlapkách a chundelatým zrzavo-bilým ocasem.
"Nazdar Čiki!" zavolal léčitel. "Tak co dvounožci..jak se máš?"
"Moc dobře. Stále lepší až na toho psa. a kdopak je tohle?" zeptal se kocourek a ukázal ocasem na Sněženečku.
"To je má učednice. Sněženečko, tohle je Čiki. Je to mladý mazlíček ale moc hodný." mňoukl Ledový kožich.
"Tak já půjdu, moje paní už bude zamykat a já musím být doma..mějte se!" zavolal ještě za nimi.
"Zvláštní kocour." mňoukla Sněženečka když odešel. "Ano,to ano tak jdeme přideme pozdě." mňoukla léčitel a znovu pokračoval v cestě.
Prošli další volný les a vnořili se do tunelu z kopřiv. Sněženečka následovala svého učitele jako bilý stín. Opatrně našlapovala protože na zemi byli ostré kamínky.
Tunel měl husté neprostupné stěny a světlo se tam dostávalo jen stropem. Na jedné straně bylo slyšet jak bublá voda potůčku a na druhé šustění trávy.
Když se dostaly za tunel Sněženečka uviděla tu vysokou trávu. Byla tak vysoká že pod náporem větrů se ohnula a teď vytvořila měkké hrbolky. Uprostřel byl rozložitý nízký strom. Uvnitř seděli dvě postavy.
Ledový kožich tam zamířil a zved ocas do výšky na pozdrav. Seděl tam chlupatá šedivý kocour a vedle něj malá zrzavá kočička.
"Výtej, Ledový kožichu," pozdravil kocour. "Nazdar, Šedochlupe, Liško. Vedu s sebou novou učednici. Sněženečku, ještě nemá učednice jméno. Sněženečko tohle je Šedochlup a jeho učednice Liška. Jsou z Trnitého klanu."
Sněženečka uctivě kývla. Zrzavá učednice k ní přišla a pozdravila jí. "Ahoj, jsem Liška." zrzavá kočka měla nádherné velké světle zelené oči.
"Ahoj." Sněženečka jí taky pozdravila a uklidnila se. Šedochlup seděl blízko Ledového kožicha a něco mu šeptal.
Z druhé strany zašustilo a vešel pružný šedý kocour a za ním nádherná zlatá kočička.
Liška sykla: "To je Zvonek a jeho učednice Zlatinka. Jsou ze Skalního klanu." Sněženečka kývla.
"Ahoj Zlatinko!" pozdravila Liška. Světle zrzavá kočka kývla. "Ahoj! Nový učedník?" zeptala se a ukázala na Sněženečku.
"Jo, to je Sněženečka. Je učednice Ledového kožicha."
"ahoj, ráda tě poznávám." mňoukla Sněženečka. Zlatinka ještě kývla.
"Čekáme jen na Sněženku z Lesního klanu." mňoukla po chvíli Liška.
"Má učedníka?" zeptala se Sněženečka.
"Ne ještě nemá," ozval se za ní kočičí hlas. Sněženečka nadskočila. Za ní stála nádherná bílá kočka s modrýma očima. Sněženečka uctivě pokývala hlavou a ostatní učedníci taky.
"Jsem tady!" zavolala na ostatní léčitele. Kocouři kývli a vydali se dál.
"Pojď za námi," pobídla Liška Sněženečku.
Přešli dál trávou k velkému jezeru. Obloha tmavla. Všichni se posadili jen Ledový kožich zůstal stát.
Každý kočka zaujmula místo na vyleženém travnatém pelíšku. Ledový kožich čekal až bude měsíc nahoře. Pak začal: "Válečníci, Hvězdného klanu. Přináším vám sem mou novou učednici, Sněženkovou tlapku. Vybrala si cestu léčitelky a já vás nyní žádám- následujte jí v její cestě a pomáhlejte jí." podíval se na Sněženečku- už vlastně Sněženkovou tlapku.
"Sněženková tlapko- napij se z jezera."
Sněženeková udělala to co říká. Ostatní to udělali taky. Pak si lehla na svůj pelíšek a ztratila ve snech. Zjistila že se objevila zase na stejném místě kde usnula ale ostaní léčitelky tam nebyli. Vyděla jen Ledového kožicha který stál vedle ní.
Okolo stáli kočky z Hvězdného klanu. "Výtej Sněženková tlapko! Jsi připravená k zasvědcení do světa léčitelky?" mňoukl Hnědý kocour s tmavým mourováním a žlutýma očima. Vedle něj seděla menší jemu podobná kočička.
"Jsem," mňoukla Sněženková tlapka. Zjistila že Ledový kožich zmizel. "Kam..." zašeptala.
Hnědý kocour ale pokračoval v mluvení "My všichni z Hvězdného klanu ti nyní dáváme sílu, pomáhej svému klanu celým svým srdcem, budeme tě sledovat." kočky zmizeli a za nimi byla vidět poslední kočka. Byla nádherná bílá a obklopovala jí fialová záře. Měla fialové pruhy přes oči a kožich a souhlasně přikyvovala. Ledový kožich se znovu objevil vedle ní. "Je čas jít domů," mňoukl na ní.
"Ale, co je to za kočku?" zeptala se. "To teď není důležité," jdeme."
Kočka na ní mrkla a Sněženková tlapka se probudila.
Před polednem se dostali zpět do tábora. "Ahoj! Kde jsi byla, Sněženečko!" zavolala na ní šedá kočička. "Propásla jsi naše jmenování na učedníky! Jsem teď Kytka a moje sestra je Skvrnka."
"Byla jsem u Hvězdného klanu! Jsem léčitelská učednice!" pípla sťastně Sněženková tlapka.
Sněženková uviděla své sourozence jak jí závistivě pozorují. Ona jen kývla a šla do doupěte léčitele. Tam kde byl teď její domov.

Čiki

29. června 2011 v 21:41 | Misha(Listová bouře)
mazlíček
kocour
popis:mladý kocour žijící v jednou domě dvounožců na druhám břehu potůčku který rozděluje les s územím dvounožců. Žije se svou rodinou dvounožců která je k nemu velice laskavá. Nemá rád psy a umí skvěle šplhat po stromech.

Dneštní den...klíídek

29. června 2011 v 21:22 | Misha(Listová bouře) |  fotky
fotky z dneštního kočičího podvečera. Celkem klídek.
něco je trochu rozmazané, promiňte ale já prostě nejsem super fotograf

Kapitola 13 - Temnota ve hvězdách

29. června 2011 v 18:42 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Sněženečka se probudila a otevřela oči. Bylo hodně brzo. Potichu se zvedla a vyšla ze školky. Venku na obloze stále zářili hvězdy.
Sedla si a podívala se na oblohu. Zdálo se jí že tam vidí kočku. Ne mnoho koček! Viděla tam Hvězdný klan! Sněženečka zůstala nehnutě sedět a snedovala hvězdy.
Nevšimla si vůbec že k ní někdo jde. "Taky tě tak zaujali hvězdy?" zepta se kocouří hlas. Sněženečka s sebou trhla a podivala se kdo to mluví. Vedle ní seděl Ledový kožich. Leho bílý kožich ze v nočním světle leskl jako stříbro.
"Ano,já..viděla jsem tam kočky..." mňoukla tiše. "To je opravdu Hvězdný klan." odpověděl jí léčitel. Pak ještě dodal, "možná jsem udělal dobře že jsem se rozhodl vzít si tě jako učednici."
"Cože? Mě..ale já myslela a to..a já..děkuju." odpověděla Sněženečka a zavrněla. "Kdy si mě vezmeš?" mňoukla ještě.
"Právě jsem to chtěla udělat. Dnes je ti pět měsíců. Už si tě můžu vzít." mňoukl tiše. "Ale ještě nejsem připravená být plnohodnotná učednice." mňoukla. "Ne jako válečník. Ale my máme vlastní pravidla. Léčitelé mají vlastní zákoník. Jdu za Limetkovou kožešinou. Jdi do mého doupěte sejdeme se tam." a kocour zmizel ve školce.
Sněženečka se vydala do jeho doupěte. Když tam vešla byla tam poprvé sama. Doupě bylo teplé a tiché. Byla tam také tma. Jediné světlo se tam dostávalo vstupním otvorem.
Vykoukla ven z podzemního léčitelského království a uslyšela hlasy. Její uši byli hodně dobré , nejlepší v klanu.
"..Limetková kožešino, chci si Sněženečku vzít na léčitelský výcvik." ozval se hlas léčitele.
Její matka váhala. "Jsi si jistý?" pak tiše dodala. "Mysli, je to tvá dcera.." odpověděla.
Sněženečka zůstala jako přibitá. To musí být omyl! pomyslela si. Ledový kožich je léčitel! Nemůže mít koťata! A pak dál poslouchala.
"Né tak docela..víš co ona je..je vyjmečná..není tek docela svá..musí se už od narození prát sama ze sebou. Je mi jí líto..ale rád vidím že s tím dokáže žít."
"já vím," odpověděla Limetková. "Od té doby co jsi mi tohle pověděl se snažím aby byla šťastná, a strašně těžko se jí vzdávám. Ano myslím že..můžeš." Sněženečka vykoukla a uviděla jak se Ledový kožich dotýka s Limetkovou kožešinou nosem. Mrknul a Sněženečka si myslela že jí viděl. sklopila uši a zalezla do vnitř. Pak si vytřepala hlínu z jejího bílého chundelatého kožíšku.
"Takže," mňoukl Ledový kožich když se vrátil a v očí mu sršely blesky. Viděl jí. "Já se omlouvám.." začala kočička.
Léčitel se uklidnil a mrknul. "Já ti to nevyčítám. Je to v pořádku. Jednoho dne by jsi se to stejně dozvěděla."
"A-ale já no ty jsi vážně můj.."
"Ano jsem. Ale tvoji sourozenci to nesmí vědět. Celý klan to ví..jenže vy..já jsem léčitel a moc dobře by to nedopadlo."
"Ale jsi léčitel, porušil jsi zákon.." sykla Sněženečka.
"Věř mi že ne,je to složité. Dozvíš se to až přide čas." skončil všechno Ledový kožich.
"A co jsi myslel tím že nejsem tak úplně svá. Já si připadám svá až moc."
"Všechno se dozvíš až přide čas." Ledový kožich jí olízl na hlavě. "Vzal jsem si tě dnes protože je půlměsíc a my půjdeme k Měsíčnímu jezeru. Staneš se mou pravou učednicí." dodal ještě
"Vážně? A bude to bolet?" zeptala se kočička.
"Jasně že ne..nemusíš se bát." odpověděl jí Ledový kožich.
"Já se bojím..." kočička se trochu roztřásla.
"Neboj se, budu tam s tebou. Nic špatného se ti nestane..."

Vítr

29. června 2011 v 18:07 | Misha(Listová bouře)
učedník
kocour
učedník:Lipová hvězda
popis:světlý, modro-šedý kocourek s neobvykle modro-fialovýma očima

Tygr

29. června 2011 v 18:06 | Misha(Listová bouře)
učedník
kocour
učitel:Hřibovous
popis:zrzavý mourek. První kotě Světlé.

Vraník

29. června 2011 v 18:04 | Misha(Listová bouře)
učedník
kocour
učitel:Hřibovous
popis:přinesla ho Veverčí lípa do klanu

Kapitola 12 - Temnota ve hvězdách

29. června 2011 v 18:03 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Vločka sledovala jak si klan počíná. Viděla jak si koťata Limetkové kožešiny hrají. Byli jim už tři měsíce. O dva měsíce starší Moureček sledoval se svými sourozenci bitvu.
Tohle Vločce nevadilo. Nevěřila podezdřelé nové válečnici. Jmenovala se Veverčí lípa. Ukázala se jako příbuzná Veverčí hvězdy. Teď si povídala s Lipovou hvězdou. Ta jakékoliv stížnosti odmítla. Tahle kočka s sebou přinesla taky koťě.
Starala se teď o něj Řeka. Přivedla malého černého kocourka s bílou náprsenkou. Pojmenovali ho Havraníček. Kocourek byl ale už dost starý. Co nejdříve se stane učedníkem.
Ptáčík už byl také dost starý aby se stal válečník.
Vločka si sedla. Začínalo jí vadit že její klan začíná být moc smíšený. Ona sama nebyla narozená tady ale byla tady od malého kotěte. Už uvažovala že se vrátí zpět do svého pravého domova.

Vločce uběhl další měsíc. Ten nejhorší... útoky Trnítého klanu zase začaly a klan se musí bránit.
Ptáčík se stal válečníkem Lipová hvězda mu dala jméno Ptačí pírko.
Moureček,Snížka a Deštík se stali učedníky.
Vločka dostala Dešťíka..kterého pojmenovali Déšť.
Moureček a Snížka- teď Mourek a Sněhová tlapka dostali za učitele Medovou kožešinu a Zrzavého kožicha.
Samozdřejmě že první silný útok na jejich tábor si vyžádal život jednoho válečníka. Zemřel Jasmínovous a zlomil věštbu. Stříbrnovouska ho mohla ochránit.
Ledový kožich potom řekl všechno. On,Žaludový dráp a Limetková kožešina měli hrát roli ve věštbě.
Celý klan pro něj seděl vigilii.
Bilý válečník je ale pryč.

Sněženečka si naštvaně sedla. "Já chci ven!" zasyčela naštvaně. "Víš že nesmíme." mňoukla Písčinka. Malá písková kočička se na ní dívala žlutýma očima.
Všechny koťata museli k vůli útokům Trnitého klanu zůstávat ve školce ve které panovala ukrutně nudná nálada. Koťata vytvořili dvě uzavřené skupiny. Kočky na jedné a kocouři na druhé. Hrály spolu různé soutěžní hry aby se trochu zabavili.
Sneženečka přešla k ostatním a posadila se. Kytička a Skvrninka, dve sestry právě organizovali útok na kocoury, kteří se pojmenovali Temný klan. Kočky byli Světlý klan.
"Dáme tim překnou ránu a zajmeme Lístečka jako rukojmí! Je nás víc holky!"
Ostatní přikývli. Skvrninka ještě mňoukla: "Plamínka a Doubinka budou hlavní bojovníci. Sněženečka bude, léčitela, zase. No a my ostatní jsme taky válečníci."
Koťata se do sebe pustili a svalili se do prachu.
"Co je to tam za povyk?" ozvalo se z venku a do školky strčila hlavu Sněhová bouře.
"Hrajeme si!" pípl Havraníček a srazil Havraníka. Oba kocourci měli podobné jméno.
"Tak si hrajte až budete moct, Světlé srdce jde s koťaty." mňoukla výhružně.
Za chvíli přišla hnědá matka se světlou skvrnou na hlavě a v zubech jemně nesla tmavě zrzavého mourka. Dešťová cesta šla za ní a nesla světle šedého, skoro takového modrého kocourka. Opatrně ho položila ke Světlé.
"Jsou opravdu nádherná," mňoukla Dešťová cesta a ocasem obtočila svá koťata.
Sněhová bouře a její matka Limetková kožešina přišli taky. Každá nesla kořist. "Oběd!" mňoukla Kytička.
Sněženečka si vzala malou myšku která byla pro ní a šla kousek do kouta aby si to tam v klidu snědla. Do školky mezitím přišel Ledový kožich s brutnákem v tlamičce. Sněženečka přešla blíž. "Ahoj," pozdravila ho.
"Nazdar, Sněženečko." jako obvykle se na ní zamyšleně podíval. Ledový kožich si očichal koťata a pak se poplašeně podíval na malého šedého kocourka.
"Je něco špatně?" mňoukla Světlá a podívala se na něj.
"Vůbec ne jen se mi to zdálo." mňoukl Ledový kožich a zatřepal hlavou. "Na tady máš brutnák, pomůže ti aby jsi měla hodně mléka." mňoukl ještě.
Pak pomalu, s očima upřenýma na malého kocourka odešel.

Ledový kožich běžel přímo k Lipové hvězdě. Druhá kočka! Poznal jí.
Lipová hvězda ho vyslechla a kývla. "Dobrá budeme muset obě kočky hlídat."

Světlé srdce pojmenovala svoje dvě koťata Větřík a Tygřík. Ledový kožich dál bědlivě sledoval co se bude dít dál...

A Dangerous Path - Úvod - str.2

27. června 2011 v 20:54 | Misha(Listová bouře) |  ostatní překlady
Pes tiše zavrčel a vycenil ostré zuby. Smečka byla ale silná. Můžou běžet, a zabít. Chtěli teplou krev, a vystrašený pach jejich kořisti než zemře. Ale místo toho byli zavření, jedli jídlo které jim Muž hodí a poslouchali jeho příkazy.
Pes se postavil na silné tlapy, vrazil do dveří svými obřími zády. Pak hluboce štěkl a jeho hlas se odrážel od stěn. "Ven! Smečko ven! Ven hned!"
Zbytek smečky se přidalo. "Smečko ven! Smečko utíkej!"
A na odpověď se dveře do temné krabice otevřely. V šeru velitel smečky rozeznal Muže stojící opodál řvoucí nějaký rozkaz.
Vůdce seskočil dolů jako první, poblíž hromady dříví ve středu kempu. Jeho tlapy vyhodily do vzduchu malé obláčky popela a sazí. Zbytek smečky ho následovalo jako řeka černých a hnědých těl. "Smečka jde! Smečka jde!" štěkali. Vůdce šl pod ohradou která oddělovala les. Za ohradou, spálený strom spadl a poslal na zem další strom. Kousek dál už byla alej netknutých stromů houpajících se ve větru.
Linuli se k němu neznáme pachy. Jeho ramena se napjali. Támhle byl les plný kořisti, kde smečka mohla svobodně běhat. Tam není žádný Muž který by je vzal a říkal jim co má dělat.

A Dangerous Path - Úvod - str.1

27. června 2011 v 20:40 | Misha |  ostatní překlady
jen jedna zatím za chvíli přidám druhou jsem líná to dát dohromady

Uvnitř temné krabice bylo vše temné. Velitel smečky slyšel škrábání drápů a cítil hladkou srst psa vedle něj, ale nic neviděl. Pach psa naplnil jeho čumák ale za tím byl cítit les.
Velitel psů si sedl na třesoucí se podlahu uvnitř temné krabice. Venku slyšel hlasy Mužů. Rozuměl některým slovům. "Oheň…dávejte pozor..chraňte psy."
Velitel smečky nasál vystrašený pach Muže, spolu s pachem dřeva. Vzpomněl si že sem přišel minulou noc, a také noc před nocí, byl zde mnohokrát. Byl tady teď se zbytkem smečky připravený na ty vetřelce co je chtěli vyhnat pryč.

ehm protřebuju vaši..ehm pomoc?

27. června 2011 v 18:34 | Misha(Listová bouře)
zaleží to na vás co vy jste si Vy chtěli přečíst ode mě přeložené.
jednu knihu mám už vybranou pru sebe tuhle:


tu beru na 100%
ale jedna je málo :D protože já jsem "rychločítač" vždy musím mít jednu knihu v záloze.
Chcete něco vědět? Beru si s sebou knihu úplně v šude. Já bez nich nepřežiju :D
Ehm takže tohle už víte a teď co vy? Povídejte..mě je to jedno já si objednám cokoliv s warriors co ještě nemám.
Nevím jestli by jste zadši Bluestar´s Prophecy nebo Firestar´s quest, je tu ještě tak STRAŠNĚ OBLÍBENÁ Skyclan´s Destiny. Nebo The Sight..ehm The Fourth Apprentice?
JÁ NEVÍM :D Ale Bluestar by se šikla :D
Když si nevyberu mám na záložním planu tohle:
http://ecx.images-amazon.com/images/I/51eNDeX4W0L._SL500_.jpgehm to záložní plán č.000000000000010000000 XD

Překlady

27. června 2011 v 17:31 | Misha
překlady na stažení do PC:
A Dangerous Path:

Zkouška- rozumíte tomu aspoň trochu? já jo.

26. června 2011 v 21:49 | Misha(Listová bouře) |  ostatní
ehm pro vaši informaci je to Slovinksy

Ke stažení

26. června 2011 v 17:22 | Misha(Listová bouře)

Překlady


další překlady

26. června 2011 v 17:13 | Misha(Listová bouře)

co chtete přeložit dál? Je mi líto ale Smrt Ohnivého měsíce nemám :D

tak co?
ehm to je Tráva, kámoška řekla že vypadá jako chodící křoví :D

A Dangerous Path - Kapitola 27 - smrt Modré hvězdy-celá kapitola

26. června 2011 v 16:10 | Misha(Listová bouře) |  ostatní překlady
ten kdo to nečetl po kouskách může se na to podívat teď.. prosím:

A Dangerous Path - Kapitola 27 - smrt Modré hvězdy část 11.

26. června 2011 v 16:02 | Misha(Listová bouře) |  ostatní překlady
poslední část.. jedna a čtvrt stránky. Zakončení knihy

Šedý válečník opustil Tygřího měsíce a tiše se k nim připojil aby se podíval jak jeho velitelka umírá. Teď Ohnivé srdce uviděl že žlutý pohled jeho kamaráda je upřený na něj s něčím jako úcta, a jak se jejich pohledy setkaly, Šedý pruh sklonil hlavu v hlubokém respektu z něj. Ohnivý zustal vylekaně stát, připraven zaprotestovat, chtěl zůstat u jejich starého, jednoduchého přátelství, ne u toho jaký má válečník s velitelem klanu.
za Šedým pruhem si všiml Tygřího měsíce jak si prohlíží kočky na břehu, s úžasem a divokostí v očích.Než stačil Ohnivý něco říct, velitel Stínového klanu začal couvat a utíkal přes most dvounožců, zpět ke svému území.
Ohnivé srdce ho nechal jít. Musel se nejdříve vypořádat s jeho vyděšeným, rozutíkaným klanem než si unavený vyřizovat účty. Ale to co udělal Tygří měsíc dnes nikdy nebude zapomenuto, a už vůbec ne Hromovým klanem. "Takže musíme najít někoho z ostatních," mňoukl na Šedého pruha.
"Musíme dostat tělo Modré hvězdy do tábora."
Šedý pruh znovu sklonil hlavu. "Ano Ohnivé srdce."
"Pomůžeme," navrhl Skalák, a postavil se před Hromové kočky.
"Bude nám ctí," dodala Mlha, oči se jí zakalili smutkem. "Ráda bych viděla naši matku ležet před zbytkem jejího klanu."
"Díky, oběma," mňoukl Ohnivé srdce. Zhluboka se nadechl a otřepal se. Cítil se jakoby tíha celého klanu ležela na jeho ramenou, na chvíli to vypadalo že to bude pravda.
Teď byl velitel Hromového klanu. Se smrtí vůdce psů, zbytek smečky zmizelo v lese, a jeho klan na něj čeká, v bezpečí u Slunečních skal. Bouřka na něj bude čekat taky.
"Tak pojď," pobídl Šedého pruha. "Jdeme domů."

tak takhle to zkončilo.
NEKOPÍROVAT!
některá jména koček převzatá z warriorcats.blog.cz
jiný materiál:warriorcats.com
na linearty koček mám povolení od Warriors wiki!