Srpen 2011

Škola? Zítra? No to né!

31. srpna 2011 v 11:23 | Misha(Listová bouře)

No já budu protestovat aby přepsaloi kalendář jenště na měsíc, no tootoo! To tak strašně *přemýšla nad slovem běží a utíká* takže??? Pomoc xD Ještě tak cca 2 týdny a s PC končím :-(((


předělávání koček

26. srpna 2011 v 15:37 | Misha(Listová bouře)

zde je nový Rainpawm Déšť učedník z Nočního klanu. Myslím že se poved že ano?


Kapitola 19 - Temnota ve hvězdách

26. srpna 2011 v 15:13 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
"Vstávej! Sneženková tlapko!"
"Cože?" bílá kočička zamžourala do šera. "Ledový kožichu?" rozhlížela se. "Báá!" lekla se když proti sobě uviděla Větra.
"Co se stalo?"
"Ranní hlídka byla napadena!" mňoukl mladý učedník. Sám měl přes jedno oko dlouho jizvu a neviděl.
"Kde.."
"Venku! Ledová kožich je s nimi.. máš tam jít." mňoukl naléhavě.
Sněženková tlapka kývla a nemotorně se postavila.
Venku byl Ledový kožich a skláněl se nad dvěmi kočkami. Byl to Tygr a Hřibovous.
"Pomož mi," mňoukl na ní.
Sněženková tlapka se s Větrem a Pískovou tlapkou chopila Tygra a Sokol,Ledový kožich a Drápek vzali Hřibovouse. Odvlekli je do chráněného místa nad doupětem léčitele kde bylo místo.
"Doufám že bude v pořádku," pronesl Vítr nak tělem jeho bratra. V očím se mu leskl smutek,zuřivost a nenávist.
"Pojď," mňoukla na něj Písková tlapka. Vítr se otočil a vykročil za ní.

Sněženkový tlapka seděla na mýtině a pozorovala tichý tábor. Slunce už zapadlo a hodně se ochladilo. Období Nového listí se blížilo, ale pomalu. Začali se objevovat první hvězdy. dnes mezi nimi bude i Tygr, který odpoledne zemřel. Měl vnitří zranění které nikdo nezjistil. Vítr seděl taky venku a vedle něj Písková tlapka. Neúnavně o něj pečovala jako vlastní matka, ta seděla u těla mrtvého učedníka.
Světlá se vedle Tygra schoulila a za chvíli usnula.
Vítr jí jen sledoval, ale pak odvrátil svůj podle na kočku vedle sebe, něco jí zamumlal a zalezl do doupěte.

Když se sněženková tlapka ráno probudila na kožich jí sahali sluneční paprsky. starší už odtáhli tělo mladého učedníka a klan byl teď napjatý co bude s jejich zástupcem. Hřibovous ležel v kapradí. Měl hluboké škrábance ale se mu už hojily. Žvýkal teď maličkou myšku. Pokývla mu hlavou. Kocou mrskl ocasem a dál se věnoval svému jídlu.
"Ach tady jsi!" Sněženková poskočila. Byla to Lipová hvězda. "Ano?" zeptala se.
"Dnes půjdeš s Větrem na lov. Váš výcvik necháme na potom. Klan teď potřebuje potravu. Sokol vzal ostarní učedníky na trénink hodně brzy a vy jste mi tu zbyli. Dojdi pro Větra a jděte. Můžete se vrátit na oběd."
bílá kočička kývla a vydala se do učedníckého doupěte. Kocourek ještě spal. Písková tlapka byla vedlě něj. Celkem ho to překvapilo že není na tréninku.
"Hej! Vstávejte!"
Oba se hned probudily. Písková tlapka se rozhlédla. "Jdeme na lov?" mňoukla.
"Jo, jdeš s námi?" zeptala se Sněženková. Písková kočka kývla a jemně se protáhla. Vítr byl celý nesvůj. "Co se prosímtě stalo? to co se talo včea, zapomeň na to. Je to život." opřela se do něj Sněženková tlapka.
"Tobě se to řekne nejsi...." když si všiml že je vedle nic Písková tlapka zmlkl. Sněžeková tlapka se na něj podívala, podíval se jí do očí a ona hned věděla co chcel říct. Bylo to jako by jí to pověděl beze slov. "Nevím , možná." odpověděla Sněženková a zmizela v kapradí.
Odpoledne se vrátili s plnými tlamičkami kořisti. "Vidím že jste si vedli." mňoukl Ledový kožich. Vítr naznačil léčiteli že s ním chce mluvit, sněženková tlapka byla pozvaná taky. Vzala si hraboše a postíchala do léčitelského doupěte.
"..říkal si že za tebou můžeme přijít o radu."
"Ano jistě že ano. Sněženková tlapko, stát u vchodu není slušné, pojď dovnitř."
bílá kočička poskočila a vešla do příšeří doupěte.
"No..a já..nevím jestli mám říct Pískové tlapce pravdu." mňuokl Vítr.
"To je na tobě, pokud si myslíš že to unese." Ledová kožich se na učedníka podíval.
"Já nevím,mám jí moc rád..a..dobře řeknu jí to." nadechl se a vyšel ven...

Sněženková tlapka se procházela večerním lesem a uzívala si jemného větříku. Zachytila pach Trnitého klanu. Tak hluboko na jejich území? Šla po pachu. Uviděla jak z křoví vyčníná rozcuchaný hodně světlý ocas.
Sněženková tlapka se připrčila..a skočila. Kočka pod ní byla vyhubla a v očích měla strach. Sněženková jí ale přesto přes špínu poznala. "Levandule? U Hvězdného klanu! Co tady děláš?" Levandule byla malé učednice Trnitého klanu. Sněženková jí potkala na minulém Shromáždění. Byla to nejmladší dcera Temného stína. Byla vystrašená z toho co jejich velitel, Bílý měsíc prohlásil. Řekl že Trnitý klan už se nikdy nepodívá na hvězdy, už nevěří v Hvězdný klan. Levandule byla ale jiná nevěřila tomu.
"Já..Sněženková tlapko! Ach, musíš mi pomoct! Utekla jsem z klanu...povím to v táboře musíme pryč Moje sourozenci jsou mi v patách. Jsou stejní jako náš otec..matka ho posloucchá jen ze strachu..musíme pryč.."
"Dobře,dobře za mnou."
V táboře si je všichni prohlíželi. Malý učednice měla sklopenou hlavu i očas aby byla co nejmenší. Rychle se doprosily do doupěte velitelky.
"Takže?" mňoukla bílá kočka a upřela na obě kočky jantarový pohled. "Co tady dělá učednice z nepřátelského klanu?"
"Řekni jim to," mňoukla Sněženková tlapka. dívali se na ně tři kočky. Sokol, nový zástupce , velitelka klanu a Ledový kožich.
Levandule se nadechla a začala vyprávět.
"stalo se to před několika dny, Bílý měsíc zemřel na neznámou věc a Temný stín převzal vládu nad Trnitým klanem. První co udělal když se vrátil s devíti živody je že navštívil školku aby se podíval na koťata. Prohlásil že v klanu chce mít jen silné a čistokrevné válečníky a donutil učedníky aby zabily příliš malá a slabá koťata. Jejich matky byli násilím odvlečeny pryč. Já jsem ale odmítla něco takového udělat. V klanu jsem příliš oblíbená nebyla protože jsem byla jiná, ale když jsem dcera Temného měsíce nemohli mi nic udělat. Tak jsem se otočila a utíkala pryč. Věděla jsem že se mojí sourozenci vydali za mnou. Už třikrát jsem jim utekla. Pak jsem se ocitla tady na vašem území kde mě našla Sněženková tlapka." dokončila to mladá učednice.
"Jak ti ale můžeme věřit?" zasyčel Sokol výhružně.
"Můžete, nemám žádný důvod vám lhát..."
"Já jí věřím," prohlásil Ledový kožich. "Jen se na ní podívejte, má jizvy po celém těle, je špinavá a vyhládlá."

co myslíte je to dobré?

26. srpna 2011 v 15:13 | Misha(Listová bouře)

tohle je Sharpclaw, zástupce velitelky SkyClanu dříve byl mazlíček takže?

jde to že?

Správná volba?

16. srpna 2011 v 19:18 | Misha |  ostatní překlady
Tento příběh se odehrává těsně po knize Sunset (The New Prophecy 6.)
(c) překlad- Misha

Lístková tůňka vyšla ze stínů stromů a vydala se na místo kde bylo vidět celé jezero. Nechala Jasnosrdce hlídat Ohnivého měsíce samotnou, když spal. Velitel Hromového klanu v liščí pasti žádný život neztratil, ale jeho krk je pěkně poraněný a on nebude moct jíst nebo mluvit alespoň pár dní. Zachvěla se když si vzpoměla jak ho uviděla ležet na zemi s pastí stále okolo krku a pramínek jeho krve stákající s kopce do jezera kde leželo tělo Ledového jestřába napůl ponořené ve vodě.
Než nastane mír, krev prolije krav...
Věštba se konečně naplnila: Ostružinový dráp zabil svého nevlastního bratra, Ledového jestřába, aby zachránil Ohnivého měsíce. Lístková tůňka zatřepala hlavou. Hvězdný klan jí třeba seslal sen o ostružiní s drápy které chrání jejich tábor, ale ona necítila nic jiného než strach když ho Ohnivý měsíc opravdu jmenoval zástupcem. a když poprvé uviděla tělo jejího velitele ležet v liščí pasti myslela si že to udělal Ostružinový dráp.
Když se dostala na vrchol kopce udiveně se zastavila. Zády k ní seděl kocour, s hlavou skoněnou a pokleslými rameny, jako by se bál podívat na jezero.
"Ostružinový drápe?"
Ostružinový dráp zvedl hlavu a rozhlédl se. "Lístková tůňko, nečekal jsem tě tady." jeho hlas byl tichý a oči měl zamlžené.
"Já..já někdy se sem jdu díval se na jezero." mňoukla Lísková tůňka. Srdce jí divoce tlouklo ale řekla sama sobě aby přestala být tak hloupá: Ostružinový dráp přece zabil svého vlastního příbuzného aby zachránil Ohnivého měsíce. není tady žádný důvod se ho bát.
Ostružinový dráp se postavil. "Nebudu tě rušit. Veveroletka už si určitě říká kde asi jsem."
"Ne, zůstaň," řekla mu Lístková tůňka. "Je tu dost místa," Mávla ocasem k otevřenému travnatému prostranství, které se svažovalo na území Větrného klanu. Za hranicí se kopce zase zvyšovaly.
Ostružinový dráp kývl a znovu se posadil. Uvolnil se a zavřel oči. "Všechno v pořádku?" zeptala se Lístková tůňka. nemohla jen tak přejít to jak sklíčeně se díval. "To Ledový jestřáb?" Vypadalo to tak že i přesto Ostružinový dráp truchlil pro jeho příbuzného, i když ho sám zabil.
"Ne," mňoukl Ostružinový dráp bez toho aby se na ní podíval. "To já."
Lístková tůňka si sedla a trochu se upravila. Ach, moje koťata! co se jen stane až se narodíte vy? Tuhle myšlenku dala ale stranou, teď nebyl čas dělat si s tím starosti.
"Můžeš si s tím se mnou promluvit, vždyť víš." řekla Ostružinovému drápovi. "Jsem tvoje léčitelka. Patří to k mojí práci."
"Ale pokud by jsi nebyla léčitelka, vůbec by ses o mě nestarala, že ano?"
Ostružinový dráp po ní švihl pohledem. "Uznej si to ,Lístková tůňko, nevěříš mi stejně jako zbytek Hromového klanu,přeješ si aby mě Ohnivý měsíc nikdy nezvolil zástupcem."
Listková tůňka se naježila, "Pokud jsi nepostřehl ,byl to můj sen který řikal aby tě Ohnivý měsíc zvolil."
Jeho zářící jantarové oči se vpíjeli do těch jejích. "Jsem si jistý že si přeješ aby jsi nikdy nezavřela oči."
Lístková tůňka se zhluboka nadechla. "Nevěřím ti Ostružinový drápe. Hvězdný klan tě schválil, a moje sestra tě miluje. Jen doufám že neuděláš nic aby jsi si to zkazil."
Ostružinový dráp se podíval do země. "A co dnešek? Všechno je moje chyba."
"Cože?" Lístková tůňka byla šokovaná. "Jak tohle můžeš říct? Zachránil jsi Ohnivého měsíce!"
"A zabil svého vlastního bratra. Můj první den jako klanový zástupce, a vzal jsem jiné kočce život. Co je tohle za začátek?"
"Jenom trochu nešťatsný," mňoukla Lístková tůňka. "Ale v očích klanu jsi teď hrdina."
Ostružinový dráp se na ní podíval. "Vážně? Nebo si myslí že mám jen smůlu protože nemám učedníka?"
Lístkovou zmrazilo. Ostružinový dráp má pravdu: Hodně koček je hodně znepokojených tím co Ohnivý měsíc udělal proti válečníckému zákoníku. A ona se k nim přidala. Bylo dneštní krveprolití znamením že zákoník neměl být porušen? Ale pokud Hvězdný klan neschválil Ostružinového, proč posílala znamení o tom aby se stal zástupcem? Zatřepala hlavou aby se jí pročistila.
"Snažím se dělat všechno jak nejlépe umím, ale nikdy to není dobře." zavrčel Ostružinový, a Lístková tůňka ucítila v jeho hlase hořkost. "Uvrhl jsem na Hromový klan problémy protože jsem se stal zástupcem když jsem neměl. Moji druhové už mi nikdy nebudou věřit: Budou mi stále vyčítat to co jsem udělal. Cokoliv co udělám, bude ničit můj klan zevnitř."
Lístkové tůňce v uších hučela krev, a v jejích očích se odráželo červené světlo zapadajícího slunce. Slova Ostružinové drápa nezněla jako hrozba, ale jako věštba.

Kapitola 18 - Temnota ve hvězdách

9. srpna 2011 v 18:51 | Misha(Listová bouře) |  příběh - Noční klan
Lipová hvězda ráhně vyskočila na Skálu. "Nechť se všechny kočky které dokáží samy lovit svou potravu shromáždí na klanové shromáždění!"
Její zvučký hlas se ještě dlouhou chvíly ozýval mezi stromy. Z doupat se v ranním světle trousili unavené kočky. Učedníci se všichni unavení a potlučení z těžkého tréninku postadili na jednu stranu a napjatě to mezi nimi šuštilo. Válečníci, také hodně unavení se sesedli opodál. Starší se posadili kousek od učedníků. Ledový kožich vystrčil hlavu ze jeho podzemního doupěte a pak vyšel. Sněženková tlapka za ním.
Lipová hvězda chápala že je to pro ně těžké, ale když Trnitý klan každým dnem může zaútočit je to nezbytné. Dnes je ale čekala dobrá věc.
"Dnes jsme se shromáždili aby jsme mezi sebe přijmuli dva nové učedníky, Tygřík a Větřík už mají šest měsíců."
Mezi kočkami to zašumělo.
"Tygříku,Větříku, pojďte sem.."
Ledový kožich oby kocourky tiše sledoval. Jedním okem sledoval sněhovou tlapku a druhým Větříka. Oba mají podobný osud.
"Tygříku, odedneška ti budeme říkat Tygr, vezme si tě nastarost , jako ostatní učedníky, Hřibovous." Statný zástupce přešel k malému kocourkovi a dotkl se jeho nosu. Pak ho pobídl k ostatním učedníkům.
"Větříku, tobě budeme říkat Vítr, a tvým učitelem budu já."
Klanem to znovu překvapeně zašumělo. Kočky se po sobě udiveně dívaly. Lipová hvězda pokračovala, "souhlasila jsem také že si převezmu Sněženkovou tlapku která bojové umění moc nechápe. Bude lepší když tam budu jen já a mladý Vítr."
Sněženková tlapka se udiveně podívala po Ledovém kožichu a kocour na ní jen kývl. Teď když Hřibovous čvičil učedníky dělal roli zůstupce on. Byl hodně mrzutý a tichý.
Zástupce si pomalu odváděl učedníky na cvičiště. Ledový kožich se dal do organizování hlídek. Ostatní kočky šli buď na lov nebo vylepšovali tábor.
Sněženková tlapka se vydala za Lipovou hvězdou. Velitelka seděla s Větřem u skály. "Můžeme jít?" zeptala se jí velitelka. Bílá kočička kývla. Když se podívala do očí mladáho kocourka tak učedník rychle ucoknul a díval se do země. Když se on chtěl podívat na ní reagovala stejně.
"Co budeme dělat?" zeptala se po dlouhé době. "Ledový kožich mi pověděl že máš jít pro bobule jalovce." odpověděla Lipová hvězda.
Sneženková tlapka kývla. Věděla kde jich roste nejvíce, ale bude muset navštívit jednu starou mazlíčkovskou známou. "Větře my budeme trénovat, ukážu ti pár základních útoků."
"Už se nemůžu dočkat." odpověděl pomalu a zamyšleně.
Sněženková tlapka se od nich v půli oddělila a zamížila k domům dvounožců.
Vyskočila na kamennou zídku a zamňouklala. Oknem v domě prolehla štíhlá, černá mourovaná a bílá kočka s jasně zelenýma očima. "Sněženková tlapka! Co si přeješ?"
"Ahoj, Jessie, jalovec." vysypala ze sebe.
"Jasně, je na druhé straně, poškej, přinesu ti ho!" zavolala kočka a zmizela pod keři.
Za chvíli se vrátila a v tlamičce nesla větev s hojným počtem malých bobulí. "Páni tolik! Děkuju!"
"Není zač, můj páníček o tyhle stromy dobře bečuje, proto jsou tak velké a je jich tolik. Každý pátý den na to leje nějakou vodu a sype pod to nějakou odpornou věc..fuj. Musím lezt až úplně nahoru.."
Sněženková tlapka si od ní vzala větvičku, zahuhlala pozdrav a zmizela v lese. Zastavila se u velké louže aby se napila. Zavřela oči a vešla do vody, měla ráda vlhké tlapky. Když je otevřela vylekaně vyjekla. Dívala se přímo do vody, míkto jejího odrazu tamy byla jiná kočka se smaragdoně zelenou srstí. Podívala se za sebe ale nikdo tam nebyl, když se otočila zpět byla tam zase ona.
Rychle z vody vylezla, vzala jalovec a vyrazila do tábora, stále trochu šokovaná.
V táboře bylo ticho. Venku před doupětem učedníků seděla Písková tlapka a Vítr, společně jedli králíka kterého určitě ulovila, nikdo jiný do být nemohl, Skvrnka.
Zanesla bobule do jejího doupěte a vzala si menší myš a sedla si vedle dvou učedníků.
"Ahoj, Sněženková tlapko! Dobře že jdeš ty! Vysvětli prosím tady Větrovi že modré kočky neexistují!" sykla.
"Cože?" mňoukla udiveně bílá kočka. "No tak Větře řekni jí to..." mňoukla Písková a dloubla ho kamarádsky do ramene.
"No viděl jsem modrou kočku ve vodě no..." zmlkl a ukousnul si králíka. "Jestli to nechceš říkat taky, pojď támhle..nikdo tam už nechodí..školka je prázdná." mňoukla sněženková tlapka a pobídla ho do temného koutku. Piskové tlapce neznačila aby to nechala na ní.
Když tam přišli težce si sedla. "Takže?"
Vítr mlčel. "Hele, dneska jsem já ve vodě viděla zelenou kočku, ale upřímě, znám jí."
Vítr se podíval do jejích smaragdový očí. Jeho pohled byl studený, jeho modrofialové oči byli tak povědomé že to ani nemohla být pravda. "Takže nejsem jediný," mňoukl tiše.
"Ne, nejsi, My jsme jediní." zavřela oči a chvíli stála, pak je zase otevřela. "Ledový kožich a Lipová hvězda to vědí. Už od našeho narození." dotkla se jeho nosu, pak dodala: "Kdyby jsi měl s něčím problém Ledový kožich ti pomůže. Mě taky pomohl." Pak odešla a nechala učedníka stát v koutě. Díval se zaní a když vešla do slunečního světla její kožíšek se zeleně leskl. Nevěděl jestli je to odraz listů nebo vážně kočka.

hele já to nekontrolovala, vím že tam jsou překlepy

NEKOPÍROVAT!
některá jména koček převzatá z warriorcats.blog.cz
jiný materiál:warriorcats.com
na linearty koček mám povolení od Warriors wiki!